Antonis Arabadzis (* 1936)

Antonis Arabadzis (*1936)

„Tajně, vždy když všichni spali, jsem si nasadil protézu a začal jsem se učil chodit. A začalo se mi to líbit. Bavilo mne lyžování.“

0:00-17:00

• Respondent hovoří převážně o své rodině.
• 1947 – odešel do ČSR, v jugoslávském Bulkesu raněn bombou. Do ČSR se dostal v lednu 1950 jako jedenáctiletý – amputace nohy.
• Otec zemřel v roce 1949, matka roku 1943.
• Sourozenci:  Yiannis nar. 1940, roku 1968 emigroval do Austrálie, žije v Sydney.  Giorgos  nar. 1944. Lazos nar. 1946 v ČSR. Urania nar. 1947, zemřela 2010.

• Umístěn do dětského tábora Sobotín a pak do Šilhéřovic.
• V Praze dostal protézu, kterou nechtěl ani nosit. Posilnila ho kniha o sovětském letci, který přišel o obě nohy a učil se potají chodit s protézou. Dětství prožil v nemocnici.
• V ČSR zjistil, že otec roku 1949 zahynul, setkal se s bratrem Yiannisem, když zjistili, že jsou oba v ČSR.
• 1950 – vyučen bandažistou na SOÚ, praxe v Praze.

17:00-41:00

• Matka je pro něho cizí žena, pomohli mu čeští přátelé a našli mu byt. Nikdy neměl žádnou rodinu. Bratra dostal do Prahy, ale ten dělal popeláře nebo na stavbě, roku 1966 bratr odjel do Řecka.
• Do 1959 dělal bandažistu, ale nebyl s tím spokojený. „Bylo to příliš náročné psychicky.“ Byl poslán do NDR. Roku 1963 nastoupil jako promítač do kina Ponrepo.
• Česky se naučil rychle, ovšem bez gramatiky. Pohyboval se hodně mezi Čechy, ale zůstal v řecké komunitě. Byl v řeckém pěveckém souboru. Pořádali večírky. Dodnes se schází s řeckými přáteli.
• Ardea Loutrakia – vesnice, žil v partyzánském prostředí, tak se dostal do války.
• Čas 31.40 – Během války UNRRA pomáhala civilistům, ale shodila z letadla samé levé boty.
• V ČSR neměli zprávy o Řecku, nevěděli nic.
• Boj proti bohatým považoval za správný,
• Čas 38:00-39 – „sedm mrtvých lidí s mozky ven“, mluví o starostovi, co měl dvě dcery, kterého zabili (viz kniha Ukradené slunce).
• Nemá české občanství, cítí se jako Řek.
• Od času 40:00 se zapojuje česká manželka.

41:00-52:00

• Manželka Antonise považuje Řeky za temperamentnější lidi.
• Antonis popisuje mizerný stav, ve kterém přijel: obdržel identifikační číslo 287 a dostali najíst. Neznal hračky, ale velmi vděčný Čechům (jídlo, nemocnice).
• Fandí Spartě Praha, protože je tam řecký název, v Řecku Panathinaikosu Atény, zprávy o Řecku hltá.
• Považuje se za socialistu, fandí komunistům, ale do strany nevstoupil. Přeje si rovnoprávnost pro všechny lidi.

52:00-59:45

• Roku 1968 nesouhlasil se sovětskou okupací.
• 1989 – sametová revoluce se mu nelíbila také.
• Stalin udělal špatné věci, ale i spoustu dobrého, proč tady potlačují komunisty?
• Nelíbí se mu současný systém, bere se chudým – rovnostářský systém nazývá demokracií.

1:00:00-1:16:00

• 1975 – seznámil se se svou budoucí ženou, 1979 – svatba, Antonisovi bylo tehdy 43 let, je o 17 let starší než jeho žena.
• Chodili spolu na řecké zábavy, na nichž se setkávaly různé národnosti, manželka mluví o spontánnosti.
• Syna vychovávali jako Čecha.
• Od roku 1963 do roku 2006 byl promítač v kině Ponrepo.
• Od roku 1962 měl nejdřív částečný, pak trvalý invalidní důchod.
• Antonis je politicky neaktivní – na legitimaci nezáleží, chodil pouze na prvomájové průvody.
• Rusofil – co se týče sportu a hlavně hokeje (v zápasech Česko – Rusko fandí Rusku), letos výjimečně fandil Česku, protože se mu líbila tvrdá práce českého týmu na rozdíl od povýšeného vystupování ruského týmu.

1:16:00-1:24:30

• Stalinista – brečel, když zemřel. Špatně nese, když se o něm mluví špatně.
• Tradiční jídla neznal, protože byli rádi, že měli v Řecku vůbec co jíst.
• Dovolené tráví v Řecku, cítí se vlastencem, slzy v očích při návštěvě aténské Akropole.
• V ČSR má existenci, práci, rodinu, sourozence, v Řecku nemá nic, nemůže se vrátit, tak alespoň často jezdí na návštěvy.
• Ničí ho současná image Řecka jako stávkujícího líného národa.
• Čas 1:24:00 – Mám rád Řecko, neznám Řecko.
• 1981 – první návštěva Řecka, nenašel stále hrob matky a neví, kde padl otec.

1:24:30 - 1:32:30

• Žádost manželky, abych vypnul nahrávání.
• Slaví české svátky po česku.
• Neměl čas na děti jako promítač, mrzí ho to, ale nenaučily se mluvit řecky, ale sám řecky nezapomíná, přemýšlí už i česky.

1:32:30 - závěr

• Nerad vzpomíná na dětství v Řecku.
• Hlavní jsou pro něho děti a zdraví.
• I s jednou nohou lze pracovat a najít si ženu, vybudovat domov.
• Přes 20 let život v suterénních bytech.
• Byl chudý, vydělával od osmnácti.
• Nenávidí válku, uznává, že v naší části světa si žijeme krásně.