Eva Bártová

„My s mým otcem, protože moje máma zemřela, když mi byly tři roky, tak jsme nikdy nemohli cestovat za jeho sestrou společně, vždycky ten druhej tady zůstal jako rukojmí, takže buď já s babičkou a pak zase maximálně jednou za dva roky, nešlo to každý rok, takže jsme spolu nikdy tu dovolenou nestrávili, nebo moje prázdniny, v podstatě.“

„Když vypukla druhá světová válka, protože můj děda, jeho otec, byl zapálený masarykovec a sokol, tak se předpokládalo, že pochopitelně se otec přihlásí jako dobrovolník do Anglie k českýmu letectvu. No a naši o tom doma moc nemluvili, protože doba tomu nepřála v těch padesátých letech, takže to jsou takový útržky, co jsem se náhodně někdy dozvěděla, že třeba otec se hlásil, když mu bylo sedmnáct, ale to nešlo, protože nebyl plnoletý, tak se muselo rok počkat, a když pro něj letěli, tak prostě se museli vrátit zpátky, protože je ostřelovali Němci, takže to vyšlo až na druhý pokus. A pak mi jednou říkal, že když přistáli na tom letišti, když vystoupil, tak ten trávník byl celý pokryt čtyřlístky.“