„To existovalo několik lidí, o kterých se vědělo, že oni to musí absolvovat, a tam měli cíl Oldřichovice, kde mohli přespat nebo přespat u Krsty v lesích a kde věděli, že najdou ochranu, že mohou získat nějaké to jídlo do zásoby. Hodně těch linek načároval i generál Luža, který vlastně přešel tajně hranice z Německa do Čech a ještě se na chvilku u nás zastavil a říkal, jestli nám to nedělá potíže, když řadu lidí orientuje i na Oldřichovice, a my jsme říkali, že nám to dělá dobře, že jim můžeme pomoci, a tak jsme s Lužou byli v takovém vzdáleném zvláštním stavu.“
„Generál Luža založil Radu tří, to byli tři generálové, kteří žili na Českomoravské vysočině a tam prováděli odboj a určovali lidem, kam mají jít, těm, kteří pokládali Čechy a Moravu pouze za přechodnou oblast, aby se mohli dostat dál. A on pak zůstal na té Českomoravské vysočině a tam byl pronásledován našimi četníky a při jedné přestřelce byl zastřelený. Nás se to hrozně dotklo, protože od Čechů si to nikdy nezasloužil. Kdyby to byli Němci, tak budiž, ale od vlastních lidí? To byli policajti, kteří měli za úkol splnit to, co dostali příkazem.“
„Já jsem maturoval ve 40. roku a pak jsem se zapojil do první odbojové činnosti, prvně jsme hlídali u pana Hodného vysílačku, která byla ve skále nad Napajedlama, odkud vysílala, a my s tatínkem jsme chodili jako hlídky, jestli to není vyzrazené, a jednoho dne jsme zjistili, že ta skála je obsazena policajtama, a on a jeho manželka Vodárková byli zatčeni a v Napajedlích byli oba dva na výstrahu popraveni.“
Pravoslav Batěk se narodil 21. září 1921 v Hodoníně, kde jeho otec působil jako učitel. Rodina se později přestěhovala do Oldřichovic u Napajedel, kde otec pracoval jako ředitel školy. Pamětník vychodil měšťanskou školu v Napajedlech a poté se přihlásil na učitelský ústav v Kroměříži, kde v roce 1940 maturoval. Po maturitě byl Pravoslav Batěk totálně nasazený v Napajedlech, Hodoníně a na dalších místech. V roce 1942 byl ustanoven učitelským praktikantem v Napajedlech. Za války se rodina Batěkových zapojila do odboje - spolupracovala s generálem Vojtěchem B. Lužou. Po dohodě s ním domlouvali pomoc pro uprchlíky, převáděli je z Německa přes hranici a fungovali jako spojka s partyzány v okolí. Od srpna 1944 do konce války Batěkovi přechovávali doma sovětskou partyzánku Valentinu Tumiskou, která se také zapojila do odboje. V roce 1943 se pamětník oženil s Věrou Žďárovou a postupně se jim narodily tři děti. Po válce pracoval jako učitel, ale protože odmítal vstup do komunistické strany, několikrát měnil působiště a jeho děti musely opustit vysokou školu. Rodina byla v roce 1953 násilně vystěhována ze Střílek, kde žila, do Veselí nad Moravou do cikánské kolonie, kde nějakou dobu zůstala. Sestra pamětníka Vlasta byla uvězněna a obviněna z organizování přechodu hranic, ale při převozu z vězení se jí podařilo utéct a v roce 1951 emigrovala do USA. I kvůli tomu byla rodina Batěkových vytrvale perzekvována. Pravoslav Batěk odešel v roce 1981 do důchodu. V roce 2005 obdržel poděkování od ministra obrany ČR a v roce 2015 byl vyznamenán jako válečný veterán medailí Ruské federace. Pravoslav Batěk zemřel 25. května roku 2017
