JUDr. Jiří Bauer

„Pak dokonce jsme se nějak spojili s pražským Občanským fórem, a když byl první sjezd, nebo co to bylo, v Laterně prostě bylo nějaký setkání Občanskýho fóra. Tak tam jsme jeli dva, s Mírou Říhou, kamarádem, který chodil taky pod tu lípu. Marek Broža, Kamil Švelch… pak se postupně připojovalo ještě pár lidí, který tam fungovali, když jsme tam založili to místní Občanský fórum. A na tom Občanským fóru v Praze si vzpomínám, to byla docela sranda, protože tam se dělalo to, že se přijímaly stanovy Občanskýho fóra. A teď tam nadelegovali Honzu Šterna, Vavrušku, nebožtíka ministra životního prostředí, a byl tam ještě Karol Stom, to byl advokát tady plzeňskej. Ten už tenkrát byl asi v Praze. A já jsem se zvedl a řekl jsem: ‚To je zase samá Praha, a kde je vesnice?‘ A on tam akorát byl Havel, Váša, a on říká: ‚Dobře, dobře, odkud jste?‘ – ‚Ze Sušice.‘ – ‚Tak to máme venkov.‘ Takže takhle jsme se dostali s Karlem Stomem do komise, která dělala stanovy. Ty byly připravený, pochopitelně už. Tam se změnilo pro formu jen pár slov, vět a pak se to přijalo. Přijel jsem do Sušice plný dojmů, pochopitelně. A pak jsme tam chodili, to Občanský fórum, asi půl roku, no do těch voleb, který byly, a pak se udělalo zastupitelstvo, kde jsme byli. A osm let jsem tam, do roku 1996 nebo osm, teď si nevzpomínám, jsem byl v zastupitelstvu a v radě a už to začalo probublávat. Člověk jako zjišťoval, kdo je kdo, jako za toho bolševika, ono nejde jen o to, jak se ta partaj jmenuje, ale jakej kdo je, jakej člověk.“

„A pak přišel osmdesátej devátej, listopad, že jo. V Sušici o tom nikdo nevěděl, jsme se ráno probudili, byli jsme večer v hospodě. Ráno jsem se probudil někdy mezi desátou a jedenáctou a slyšel jsem, že něco v Praze bylo. Volali mně známí, tak jsem říkal, no nazdar, to je docela to… pak to jako začalo postupně vybublávat… to bylo v pátek. Ve středu přijela do Sušice Jana Paulová, herečka, s klukama z Charty, místníma, který tam byli. Jirka Marek z Kolince, Houňa, bože, jak se jmenoval… říkalo se mu Houně, pak tam byli ještě dva kluci, na jména si nevzpomenu. A takovej houf se udělal před radnicí, kde já jsem tenkrát dělal, kde jsem měl kancelář, a bylo tam poměrně dost lidí, na to, že se tenkrát lidi ještě báli, tak tam bylo poměrně dost lidí. A byla taková ta atmosféra, taková ta hektická doba, a mluvilo se o generální stávce a já jsem vylezl nahoru k Janě Paulové a zařval jsem, že kdyby měl někdo problém v souvislosti s tou stávkou, takže každýmu bezplatně poskytnu právní pomoc, co to půjde. Takže velikej jásot a pak ten Kamil Švehla, ten kamarád, kterej dělal ten ProFolk, tak ten dostal nápad a zašel za mnou a zašel ještě za dvěma kamarádama a v sobotu, šest dní po 17. listopadu, jsme udělali takový sezení, ne sezení, stání pod lípou na sušickým náměstí. Měli jsme to ozvučený, Karel Korec to ozvučil, a dělali jsme tam takový… no, jaká ta doba tenkrát byla taková… opravdu veselá… tak jsme tam ne řvali hesla, ale prostě jsme se snažili nějak napomoct tomu převratu. Bylo to naivní, byla to sranda, ale lidi tam postupně začali chodit a bylo jich tam hodně a bylo to nakonec docela takový milý a hezký. Člověk měl pocit, že jsme na stejný lodi. Bylo to opravdu nádherný.“