Ing. Josef Bauer

„Kdosi šel z nákupu a rajčata, to tam lítalo pořád, po těch vojácích. A bylo vidět, že tam ti ruští vojáci mají asi nějaký rozkaz, že nesmí nic dělat. Ale chvílemi to bylo tak napnuté, že najednou ty samopaly, nebo co měli přes ramena, strhli a začali mířit do lidí. Tak to pak vím, že všichni... Ale neviděl jsem, že by se tam nějak rvali a že by tam došlo k nějaké střelbě, že by byli mrtví, to jsem neviděl.“

"To znárodnění bylo nejasné a město se bránilo. Čili abychom se dohodli, aby na městu nezůstalo nic, tak jsme tam přišli, a to jsme zírali. Tam bylo někde v těch našich souvisejících budovách snad nějakých 800 - 900 rakví. Všechny stejné, takové ty černé s jakýmsi stříbrným označením. Jedna rakev za druhou. My jsme si na to museli vzít v tom devadesátém úvěr. Tam to měli na zásobách, že sklad asi 800 000, rakve, tehdy, v tom devadesátém roce. A pak jsme nevěděli, co s tím, tak se nakonec ještě všechno spálilo. Protože v tom devadesátém prvním druhém [roce] každý přišel, ten pozůstalý, a řekl: ,My si vybereme rakev.‘ Takže tyto tam ležely, a to bylo palivové dřevo.“