Miroslav Benda

* 1932

  • „Říká: ‚Bendo, já mám pro vás překvapení! Já mám lístky, my půjdeme na spartakiádu!‘ No, tak nemohli jsme… Já říkám: ‚No tak to se podíváme.‘ Tak jsme na tu spartakiádu šli. Tam jsem pronesl historický slova. Vedle mě seděla paní, a ona: ‚To je nádhera! Těch rudých zástav! Těch rudých zástav! To je nádhera! Jak se to vlní, to je nádhera!‘ A když už těch zástav bylo hodně, tak – manželka říká, že na mně můžeš štípat dřevo, ale nesmíš narazit na suk – narazila na suk. Já říkám: ‚Paní, tak těch rudejch zástav už je tady poměrně dost a já vám něco řeknu. My sokoli jsme si tady ten stadion vybudovali, mám tam i fotky, a my se sem jednou vrátíme. Kolo osudu se otáčí.‘ A ona říká: ‚No, vy tam na té Moravě jste takový nějací…‘ A manželka říkala: ‚Už přestaň, nebo tě tu zavřou.‘ Já říkám: ‚Nezavřou, protože jsem si řekl svoje.‘ A když jsme tam potom byli na sletě, tak manželka říká: ‚Tak jsem si na to vzpomněla, že jsi řekl, že se sem jednou vrátíme, a my tady na tom sletě, na tom stadioně jsme.‘“

  • „Zase náhoda. Já jsem na ty náhody měl štěstí. Já jsem přišel v Podivíně do kanceláře. Jak jsme tam byli ubytovaní, tak jsme tam vždycky platili nějaký poplatek za to ubytování, a teď odchází jeden pán a říká jí: ‚Tak, Růži, nazdar!‘ A odcházel. Já říkám: ‚Paní Ustohalová, já jsem tady slyšel sokolský pozdrav.‘ ‚Jo, pane Benda, vy jste sokol?‘ Já říkám: ‚Od narození!‘ A ona říká: ‚Můj manžel býval starosta Sokola a já mám dceru v Americe, já tam za ní jezdím a já tam se slzama chodím k těm pomníkům těch našich.‘ No a já vždycky, když jsem šel platit, tak jsem tam přišel: ‚Jo, paní, jo, pane Benda, přijďte za půl hodinky, já tady mám nějaký vyřizování.‘ Nikomu jsem to ve Frutě neřekl. Celých 15 roků jsem tam chodil a s tou paní Ustohalovou jsme si vykládali o Sokole. A až to skončilo, tak potom mně říkala: ‚Tak, bratře Bendo, tak jsme se přece posilovali.“

  • „Byli tady lidi, kteří byli rádi, že se do toho JZD dostali, abych řekl popravdě. Takoví ti úpadkoví rolníci, co já jsem znal – koně tak, že to [sotva ] stálo na nohách, tak ti byli první. A ten jeden – nebudu ho jmenovat – ten byl takovej úpadkovej, ten ty koně... Tak se stal předseda JZD. Protože pro něho to bylo vysvobození, to JZD.“

  • „Myslím, že měl po těch 50 letech, tak měl nějaký potíže s dýcháním, a oni říkali, že ho dají do invalidního důchodu. No a tak si ho tam zavolal ten kádrovák a říká: ‚Toníku, když ty jim to tady podepíšeš, tak můžeš dělat do 60 roků. My tady máme pro tebe místo. Ty jsi dělal dílovedoucího, budeš nám tady dohlížet na ty práce, který se tady dělají, protože je potřeba tady někoho zkušenýho.‘ Tak povídám: ‚Tati, a musel jsi to podepsat?‘ On říká: ‚Chlapče, když jsem si vzpomněl, že bych s maminkou tady byl jenom v invalidním důchodě, tak jsem to tam podepsal. Ale národní socialista a sokol jsu pořád.‘“

  • „My jsme se tam stavovali, v tom hostinci… a to si takový blbosti pamatuju… a ta manželka toho pana hospodskýho jela v autobusu a pustila si pusu na špacír a oni ju zavřeli. Nadávala na režim. Bodejť by ne, oni měli řeznictví, hospodu. No a můj kolega říká: ‚Kde máte paní domácí? Nám říkali v práci, že si zlomila nohu...‘ ‚Ale ne, pustila si hubu na špacír v autobuse a oni mně ju na měsíc zavřeli. Nadávala na režim.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Křenovice u Slavkova, 07.05.2024

    (audio)
    duration: 02:00:38
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Cesta daleká, ta sokolíka neleká!

Miroslav Benda, 1952
Miroslav Benda, 1952
photo: archiv pamětníka

Miroslav Benda se narodil 20. ledna 1932 v Křenovicích u Brna. Tatínek Antonín Benda pracoval jako zámečník, maminka Marie, za svobodna Küchlerová, byla v domácnosti a později pracovala v JZD. Miroslav Benda vstoupil v roce 1938 do Sokola a jako dorostenec se v roce 1948 zúčastnil 11. všesokolského sletu v Praze. Po dokončení měšťanky se vyučil mědikovcem a čtyřicet let pracoval ve svém oboru v podniku Destila. Specializoval se na řemeslnou výrobu kovových částí zařízení v potravinářském průmyslu. Oženil se a měl dvě děti. V roce 1972 se na dovolené v Maďarsku spřátelil s profesorem sociologie a členem Japonsko-české společnosti Akihiro Ishikawou a v roce 1978 ho spolu s manželkou Janou navštívil v Japonsku. Je stále aktivním členem Sokola. V roce 2018 o něm byl natočen dokumentární film Dobrý život sokola Bendy. V roce 2024 bydlel Miroslav Benda v Křenovicích, ve stejném domě, ve kterém se před 92 lety narodil.