The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Juan F. Benemelis (* 1942)

• narodil se 13. května 1942 v Manzanillos

• vystudoval management na Havana Business University v roce 1959

• byl vybrán jako jeden z členů nové kubánské porevoluční diplomacie

• během 60. let pracoval jako diplomat v několika afrických zemích, kde bylo jeho úkolem podporovat marxistická guerilová hnutí

• na konci 60. let se vrátil na Kubu, vystudoval historii na havanské univerzitě a pracoval pro La Tricontinental, celosvětovou centrálu marxistických guerilových hnutí

• kvůli problémům s některými vysokými funkcionáři odjel v roce 1975 pracovat do Jemenu

• s návratem Ramira Váldese na Ministerstvo vnitra byl nucen opustit Kubu pod falešnou identitou přes přístav Mariel

• píše knihy a články o kubánských tématech a rasové problematice

*** Český příběh následuje po španělském originále ***

Nueva diplomacia del régimen

Juan Felipe Benemelis viene de un pueblo llamado Manzanillo, donde nació el 13 de mayo de 1942. Su familia se trasladó a la capital alrededor del año 1953, cuando se empieza a sentir el problema de la violencia en Cuba. Juan estudió en una universidad norteamericana llamada Havana Business University y se graduó en 1959 en la Administración de Negocios. Después de la graduación empezó a trabajar en la administración de la municipalidad Marianao en La Habana. “Allí fui escogido para un curso especial que se dio, supuestamente era la nueva diplomacia del régimen. Se hizo una selección rigurosa de jóvenes, quedamos 133 personas. En la Universidad se cerró lo que fue la Escuela de Derecho Internacional y los profesores pasaron a ese entrenamiento de un año y medio intenso – mañana, tarde y noche”. La mitad de los estudiantes pasó al nuevo Servicio de Inteligencia de Cuba y la otra mitad para el Ministerio de Relaciones exteriores. Juan Benemelis formó parte del segundo grupo e inmediatamente fue destinado a África para abrir las misiones en Ghana, Guinea y Mali en los años 1962 – 1963. “Una de las primeras asignaciones que yo tuve fue la transferencia de Nelson Mandela, sacarlo de África del Sur para llevarlo a Argelia y allí entregárselo a la KGB para que lo entrenaran en la Unión Soviética”. Una de las actividades fundamentales fue el trabajo de promover movimientos armados para llegar al socialismo en África. “En este tiempo yo viajaba mucho a Praga, porque era el centro de comunicación de los Servicios de Inteligencia de Cuba con La Habana. No se utilizaba la vía soviética, porque no se confiaba mucho, o sea, Fidel Castro no tenía interés en que se supiera lo que estaba ocurriendo en este momento en África”. Eso fue debido a las discrepancias entre Fidel Castro y algunos grupos en la Unión Soviética en lo que se refiere a la vía armada. Pasando por Praga se enamoró de una checa en 1962 y se la llevó a Cuba, donde tuvieron una hija en 1964. Sin embargo, el matrimonio fracasó, la mujer se fue a Checoslovaquia y Juan Benemelis perdió la pista de ella y de su hija. Entretanto se procedió con el entrenamiento de un grupo de zanzibareños en Cuba, los cuales posteriormente lograron un golpe de estado dirigido por un partido marxista con el apoyo de la misión diplomática cubana en Tanganica. Al mismo tiempo, en los años 1963 y 1964, Juan estaba trabajando en la organización de un movimiento insurrecto en Congo, donde se encontraban minas importantes de uranio y a donde vino a luchar Che Guevara. Sin embargo, Juan entra en contradicción con este procedimiento. “Era un fracaso, el hecho guerrillero. Primero, el Ministerio de Relaciones Exteriores, Raúl Roa García al que yo respondía mucho, tenía una idea diferente, que está bien la promoción de la insurrección, pero no en los países independientes, sino en los colonizados. Congo ya era un país independiente. Yo me enfrento a Che Guevara y termino, me mandan para Cuba. Estuve detenido en Villa Marista tres meses”. 

En Cuba no había una pirámide de poder

Posteriormente, Juan volvió a colaborar con el Ministerio de Relaciones Exteriores y también trabajó en la construcción de la Tricontinental, una institución que apoyaba y subvencionaba a todos los movimientos armados guerrilleros en el mundo. “De ahí que Fidel Castro se transformara en una pieza fundamental de la política exterior soviética. Era una figura mística en este momento. Eso impidió que se conocieran las represiones internas en Cuba”. Alrededor del año 1965, Cuba jugó un papel fundamental en la organización de los movimientos liberadores en África, sobre todo en los países que eran colonias portuguesas. Debido a ello se produjeron varios encuentros con los representantes del Partido Comunista de Portugal. Checoslovaquia abastecía esos movimientos con armas. “Yo tuve muchos problemas con Ramiro Valdés, porque para mí él era hombre del Che Guevara, y supuestamente él siempre consideró que el caso mío de Tanzania no estaba resuelto. Hay que tener en cuenta que, en Cuba, el poder era Fidel Castro, pero que en Cuba no había una pirámide de poder, sino eran grupos y Fidel Castro era el sintetizador de esos grupos. Esos grupos se movían y tenían incluso choques internos entre ellos. A mí me protegía mucho tiempo Roa García y luego Osmany Cienfuegos”. Juan nunca fue miembro del Partido Comunista. “Porque no había mecanismo, como siempre estaba saliendo y entrando. Después me fui moviendo intencionalmente de tal forma para no entrar en ninguna de las estructuras del Partido Comunista”. En el año 1967 salió del Ministerio de Relaciones Exteriores y hacía trabajo para la Tricontinental. En ese momento ya había tres cosas que él había desestimado – el marxismo, la Unión Soviética y el estalinismo. “Había mucha información sobre eso antes de 1959 en Cuba”. Además, le impactó el levantamiento en la Sierra Escambray y el armamiento de Cuba. “Empiezan los cuestionamientos personales”. 

Estudios de Historia

La intención de Juan Benemelis en este período era de alejarse paulatinamente de los asuntos de la política exterior. Se puso a estudiar Historia en la Universidad de La Habana y trabajaba en varias editoriales. “Pero era muy difícil, porque de vez en cuando tanto de la Inteligencia o Osmany Cienfuegos me llamaban para consultar. Si te llaman, ¿quién se va a oponer? O te ibas o enfrentabas una represión total”. Se graduó en Historia en 1972. Empezó a escribir sobre los temas históricos y de filosofía y enfrentaba problemas a la hora de publicar por no cumplir con los requisitos ideológicos. Posteriormente trabajó en el Ministerio de Agricultura con vistas a la creación del Nuevo Sistema de Planificación. Este proyecto fracasó a causa de la negativa de Fidel Castro. En 1974 le pidieron desde el Estado Mayor que hiciera un análisis sobre la división tribal y sus consecuencias en Angola. También le ofrecieron escribir un libro que vinculara la historia de Cuba y de Angola. Sin embargo, se negó a hacerlo. “Yo sabía que lo iban a utilizar para promover la guerrilla en Angola y no quería participar en eso”.

“Tienes un grave problema, yo te voy a sacar de aquí”

Debido a su rechazo para colaborar en la agenda militar se produjo otra tensión entre él y algunos altos funcionarios del régimen. “Me llamó Osmany Cienfuegos y me dijo: tienes un grave problema, yo te voy a sacar de aquí”. Lo mandó a Yemen como asesor agrícola del presidente de este país que recientemente había logrado la independencia. Empezó su misión en 1975. Allí pudo observar todas las maniobras estratégicas de la Unión Soviética en África Oriental y Medio Oriente. Apoyaba al presidente Rubai Ali y promovía las relaciones de Yemen y Arabia Saudita para poder construir una refinería con participación de los británicos. Sin embargo, la Unión Soviética estaba en contra de eso, y debido a ello se produjo un golpe de estado con la participación de los cubanos que mató a Rubai Ali. Juan Benemelis regresó a Cuba tan solo una semana antes del golpe de estado y su posición era muy difícil. Además, Ramiro Valdés se convirtió otra vez en ministro del Interior y mediante un amigo, Juan se enteró de que Valdés se interesaba mucho por él. “El terror no es solo de la élite hacia la población. El terror es del núcleo hacia la élite y hacia la población. O sea, lo que existe para la población existe también para la dirigencia”. Entonces decidió salir de Cuba a pesar de que Jorge Risquet, encargado de África en Cuba quería colaborar con él. “En ese momento se da el Mariel”. 

“La paralización de la consciencia de las nuevas generaciones es muy fuerte”

Se hizo un expediente falso y salió por el puerto de Mariel con una identidad falsa, pretendiendo que sufría una enfermedad mental. “Había una tensión tremenda, porque el mar estaba muy mal, muy bravo. Entonces había un gran nerviosismo, era un gran silencio por toda la noche”. Inmediatamente después de su llegada al Cayo Hueso, los agentes estadounidenses de la FBI y de la CIA le llevaron a Pennsylvania donde le interrogaron. “Precisamente el día que yo salí falleció mi padre en Cuba. No pude verlo, pero cumplí con lo que me dijo: ‘No te quiero ver aquí, porque te van a matar’”. Los miembros de su familia que se quedaron en Cuba sufrieron represión por parte de las autoridades. “Mi casa la registraron enormemente, montaron un Centro de la Contrainteligencia en la cuadra”. Posteriormente se le pidió que colaborara en la propaganda anti-Castro con Huber Matos en Cuba Independiente y Democrática. Pasados unos dos años se convirtió en asesor de la política exterior de Estados Unidos y publicó muchos libros sobre la política exterior cubana y el apoyo a las subversiones en África, Medio Oriente, Asia y América Latina. Se dedica también al tema del racismo en Cuba. En lo que se refiere al futuro de Cuba, lo que más le preocupa es el trabajo muy fuerte de desinformación. “La paralización de la consciencia de las nuevas generaciones es muy fuerte”. 

Una vez en Estados Unidos, se puso a buscar su hija. Al final pudo localizarla y en 1988 hizo trámites para sacarla en un viaje turístico de la Checoslovaquia comunista a Suecia, donde se encontraron. “Me esperó tocando el piano. Estuvo un tiempo conmigo y después fue a Nueva York a abrirse camino”. 

*** Český příběh ***

Nová diplomacie režimu

Juan Felipe Benemelis pochází z města Manzanillo, kde se narodil 13. května 1942. Rodina se přestěhovala do Havany kolem roku 1953, kdy se na Kubě začala vyostřovat situace. Juan studoval na americké soukromé univerzitě Havana Business Academy a v roce 1959 dokončil studium managementu. Po univerzitě nastoupil do správy havanské městské části Marianao. „Tam jsem byl vybrán do speciálního výcviku za účelem sestavení nové kubánské diplomacie. Prošel jsem velmi přísným výběrem a nakonec nás zůstalo 133 adeptů. Na univerzitě byla uzavřena katedra mezinárodního práva a profesoři začali vést tento intenzivní kurz, který trval rok a půl, a studovalo se ráno, odpoledne i v noci.“ Polovina těchto studentů rozšířila řady Státní bezpečnosti a druhá část nastoupila na Ministerstvo zahraničí. Juan byl ve druhé skupině a hned poté byl vyslán, aby v letech 1962 – 1963 otevřel diplomatické mise v Ghaně, Guinee a v Mali. „Jeden z prvních úkolů, které jsem dostal, byl transport Nelsona Mandely z Jihoafrické republiky do Alžírska a tam ho předat do rukou KGB, která ho dopraví do SSSR.“ Mezi hlavní aktivity pak patřila podpora ozbrojených skupin, které měly prosazovat socialistické zřízení v Africe. „V té době jsem hodně cestoval do Prahy, protože to bylo centrum komunikace s kubánskou rozvědkou v Havaně. Necestovalo se přes SSSR kvůli nedostatku důvěry. Totiž, Fidel Castro neměl zájem na tom, aby SSSR věděla, co se v tu chvíli v Africe dělo.“ Bylo to kvůli tomu, že Fidel Castro se neshodoval s některými lidmi v SSSR ohledně toho, zda se má jít v tomto smyslu ozbrojenou cestou. Během cest do Prahy se Juan v roce 1962 zamiloval do Češky, kterou si na Kubě vzal, a v roce 1964 se jim narodila dcera. Nicméně manželství se rozpadlo, žena odjela do Československa a Juan Benemelis ztratil stopy jak její, tak jejich dcery. Mezitím se odehrál výcvik Zanzibarců na Kubě za účelem pozdějšího marxistického státního převratu, který se provedl s podporou kubánské diplomatické mise v Tanganice. V té době, mezi lety 1963 a 1964, pracoval Juan také na organizaci vzbouřenců v Kongu, kde se nacházely významné uranové doly a kam přijel bojovat Che Guevara. Ovšem Juan se od projektu odvrátil. „Ta guerila ztroskotala. Zaprvé, Ministerstvo zahraničí, Raúl Roa García, kterému jsem se zodpovídal, měl jiný nápad. Tvrdil, že podporovat vzbouřence je v pořádku, ale jen v zemích, které byly kolonizované a nebyly nezávislé. Kongo už dosáhlo nezávislosti. Já jsem se střetnul s Che Guevarou a tím jsem skončil. Poslali mě na Kubu. Tři měsíce jsem byl zadržován ve Villa Marista.“

Na Kubě nebyla mocenská pyramidová struktura

Poté se Juan vrátil ke spolupráci s Ministerstvem zahraničí a také pracoval na vybudování tzv. Tricontinental, instituce, která měla za úkol podporovat ozbrojené marxistické bojůvky po celém světě. „Z toho důvodu se Fidel Castro přetavil v klíčovou postavu zahraniční politiky Sovětského svazu. Měl kolem sebe mystickou auru a to zabránilo provalení interního potlačování obyvatelstva na Kubě ve světě.“ Kolem roku 1965 hrála Kuba zásadní roli při organizaci osvobozeneckých hnutí v Africe, především v zemích, které byly pod portugalskou koloniální správou. Díky tomu došlo k několika schůzím s představiteli Komunistické strany Portugalska. Československo tyto bojůvky zásobovalo zbraněmi. „Já jsem měl problémy s Ramirem Váldesem, protože se jednalo o člověka spřízněného s Che Guevarou a on podle všeho stále považoval moje působení v Tanzánii za ne zcela uzavřenou záležitost. Je třeba si uvědomit, že na Kubě moc rovná se Fidel Castro, nicméně pod ním nebyla žádná pyramidová struktura. Fungovaly tam různé skupiny a Fidel Castro byl jakýsi společný jmenovatel všech těch frakcí. Tyto skupiny se chovaly různě a často mezi nimi docházelo ke sporům. Já jsem byl dlouhou dobu pod ochranou Roa Garcíi a pak také Osmanyho Cienfuegose.“ Juan se nikdy nestal členem Komunistické strany Kuby. „V podstatě nebylo jak, protože jsem pořád někam cestoval. A později jsem již vědomě manévroval tak, abych se nemusel zapojit do žádné z těch struktur uvnitř komunistické strany.“ V roce 1967 opustil Ministerstvo zahraničí a pracoval jen pro Tricontinental. V té době už také věděl, že nesouhlasí ani s marxismem, ani se stalinismem, ani se Sovětským svazem. „O SSSR bylo na Kubě dost informací už před rokem 1959.“ Kromě toho se na jeho postojích podepsalo také povstání v Sierra Escambray a kubánské zbrojení. „Tehdy jsem začal vnitřně pochybovat.“

Studium historie

Taktika, kterou Juan Benemelis zvolil, by se dala popsat jako postupné vzdalování se od zahraničněpolitických záležitostí. Začal studovat dějiny na havanské univerzitě a pracoval v několika vydavatelstvích. „Nicméně bylo to obtížné, protože občas mě zavolali buď z Ministerstva zahraničí, nebo Osmany Cienfuegos. Chtěli se mnou dál konzultovat. Když vás zavolají, kdo se tomu vzepře? Byly dvě možnosti - odejít, nebo žít pod totálním útlakem.“ Juan vystudoval dějiny v roce 1972 a začal psát o filosofických a historických tématech. Nicméně když chtěl svá díla vydat, narazil na problém, jelikož neodpovídala ideologickým požadavkům. Poté začal pracovat na Ministerstvu zemědělství, kde se připravoval nový systém plánování. Tento projekt však ztroskotal kvůli odmítavému postoji Fidela Castra. V roce 1974 ho povolali z Generálního štábu, aby vypracoval analýzu o kmenovém složení a jeho důsledcích v Angole. Také mu bylo navrhnuto, aby napsal knihu, která by z historického hlediska propojila Kubu a Angolu. Na to však nepřistoupil. „Já jsem věděl, že by to použili k propagaci guerilového boje v Angole a nechtěl jsem se na tom podílet.“

„Máš vážný problém, dostanu tě z Kuby“

V důsledku svého odmítnutí spolupráce na vojenské agendě se objevily mezi ním a vysoce postavenými představiteli režimu další potíže. „Zavolal mě Osmany Cienfuegos a řekl mi, že mám vážný problém a že mě dostane z Kuby.“ Poslal Juana Benemelise do Jemenu, kde měl pracovat jako poradce prezidenta této země, která nedlouho předtím dosáhla nezávislosti. Mise v Jemenu začala v roce 1975 a Juan Benemelis měl tak šanci pozorovat zblízka všechny sovětské strategické manévry v oblasti východní Afriky a Středního východu. Juan podporoval prezidenta Rubai Aliho a prosazoval jednání se Saudskou Arábií, aby bylo možné vystavět rafinerii s britskou účastí. Nicméně Sovětský svaz byl proti a kvůli tomu došlo k vojenskému puči, na němž se podílely kubánské jednotky, které zabily prezidenta Rubai Aliho. Juan Benemelis se vrátil na Kubu pouhý týden předtím a jeho pozice byla velmi obtížná. Kromě toho se Ramiro Váldes stal opět ministrem vnitra a Juan se prostřednictvím přítele dozvěděl, že Váldes se o něj velmi zajímal. „Teror probíhal nejen proti obyvatelstvu. Existoval také teror směrem od jádra elit k ostatním elitám. Neboli to, co zažívá obyvatelstvo, zažívají také elity.“ Tehdy se rozhodl opustit Kubu, a to přesto, že Jorge Risquet, pověřený africkými záležitostmi, s ním chtěl spolupracovat. „V tu chvíli došlo k hromadnému exodu přes přístav Mariel.“

„Mysl nových generací Kubánců je paralyzovaná“

Juan si opatřil falešnou složku a pod vymyšlenou identitou se dostal z ostrova přes přístav Mariel. Předstíral, že je psychicky narušený. „Bylo to velmi vypjaté, protože moře bylo rozbouřené. Byla tam cítit velká nervozita a celou noc bylo úplné ticho.“ Ihned po příjezdu ho identifikovali američtí agenti z CIA a FBI a dopravili ho do Pensylvánie, kde byl podroben výslechům. „Přesně v den, kdy jsem opustil Kubu, zemřel můj otec. Nemohl jsem být s ním, ale splnil jsem jeho přání: „Už nikdy tě tu nechci vidět, protože jinak tě zavraždí.“ Ostatní členové rodiny, kteří zůstali na Kubě, se museli potýkat s útlakem ze strany autorit. „Dělali velké prohlídky našeho domu a v ulici založili středisko rozvědky.“ Poté byl Juan požádán, aby spolupracoval v boji proti režimu Fidela Castra pod hlavičkou organizace Cuba Independiente y Democrática spolu s Huberem Matosem. Po letech se stal politickým poradcem vlády Spojených států a vydal mnoho knih o zahraniční politice Kuby a o podpoře povstalců v zemích Středního východu, Latinské Ameriky, Asie a Afriky. Věnuje se též tématu rasy na Kubě. Na budoucnosti Kuby ho nejvíce znepokojuje obrovská neinformovanost obyvatelstva. „Mysl nových generací Kubánců je paralyzovaná.“

Po příjezdu do USA začal hledat svou ztracenou dceru. Nakonec se mu ji podařilo najít a v roce 1988 zařídil, aby mohla na turistické vízum vycestovat z Československa do Švédska, kde se shledali. „Když jsem přišel, hrála na klavír. Byla se mnou nějaký čas a pak odešla zkusit žít v New Yorku.“