RNDr. Ivan Beneš , CSc.

* 1948

  • "Ale potom, když byl [Palachův] pohřeb, tak to byl prostě mus, tak tam jsem šel. Samozřejmě jsem si vzal foťák a fotil jsem, co to šlo. Došlo mi, že ty fotky, ať se povedou jakkoli, budou mít historickou hodnotu. Mimochodem toho 22. srpna 1968 jsem fotil taky – vyfotil jsem celý film, a když jsem šel přes Palackého most, tak tam byla sovětská auta a voják, a když viděl foťák, tak mi ho sebral. Vyndal z něj film a zlikvidoval ho. Tím mě strašně naštval."

  • „Večer ten film, který jsem vyfotil, vyvolali. Udělali z něj fotografie ve formátu A4 a ještě se na to koukali pod lupou. Já jsem čuměl! Já jsem zíral, protože takové fotografie se mi v životě nepovedly… Nastavil jsem clonu 5,6 a jednu sto pětadvacetinu a ten japonský film zvládnul všechno vykreslit. Už jsem předeslal, že jsem nebyl na vojně… Řekli mi, že jsem topograficky vyznačil státní hranici v délce patnácti kilometrů. Ten kopec s mrakem, co jsem taky vyfotil, tak tam byl radar!“

  • „Pár dní předtím, než měl odjet [do Izraele], se k němu do ordinace dostavili dva příslušníci StB a sebrali mu pas s tím, že je nositelem státního tajemství, protože dělá závodního lékaře SNB. Teď možná pochopíte tu nekonformitu, protože táta si sednul, napsal čtyřstránkový dopis, který v podstatě obsahoval to, že když se dívá policajtům do zadku a ví, který z nich má hemoroidy a který ne, tak to není žádné tajemství. A že existuje něco jako Hippokratova přísaha. S dopisem odjel na UV KSČ a za dva dny přijeli nejvyšší okresní představitelé StB a s díky mu vrátili pas.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 24.03.2024

    (audio)
    duration: 02:48:13
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Můj smogový semafor a sirény z amplionů vyhnaly lidi do ulic

Ivan Beneš po promoci, Praha, 1971
Ivan Beneš po promoci, Praha, 1971
photo: archiv pamětníka

Ivan Beneš se narodil 21. června 1948 do rodiny obvodního lékaře a ženy v domácnosti. Pamětníkův otec Karel pracoval před druhou světovou válkou na Slovensku, po vyhlášení Slovenského štátu ho ale zatkli a odvezli do sběrného tábora Vyhne u Zvolena. Rodiče se brali na dálku a po svatbě matka Vlasta za otcem na Slovensko přijela. Zatkli ji a odvezli do stejného tábora. Po skončení války se mladý pár vrátil do Čech a otec našel místo v Košťanech u Teplic, kde provozoval nějakou dobu praxi. Ještě před pamětníkovým narozením se manželé Benešovi ujali chlapce, jehož rodiče zemřeli během druhé světové války ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Zhruba po roce se o dítě přihlásil jeho nejbližší příbuzný, který sloužil v americké armádě. Když mu služba skončila, hocha si odvezl. Ivan Beneš prožil v Teplicích krásné a bezstarostné dětství. Aby vylepšili jeho kádrový posudek a mohl studovat, vstoupili rodiče do Komunistické strany Československa (KSČ). Otec ze strany v roce 1968 odešel ze zdravotních důvodů. Pamětník vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy obor organická chemie. Po studiích nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie v Praze, dvakrát absolvoval roční stáž u spřáteleného německého ústavu v Halle nad Sálou. Dvakrát se oženil, vychoval tři děti. Jeho druhá žena je Němka. V roce 1983 nastoupil do okresní hygienické stanice jako vedoucí hygienických laboratoří, věnoval se měření znečištění životního prostředí, rozborům vod a vědecké práci. Působil v „Projektu Teplice“, který zkoumal vývoj znečištění ovzduší na severu Čech. Státní bezpečnost ho vedla jako prověřovanou osobu kvůli jeho stykům a výjezdům do zahraničí. V krajské hygienické stanici a zdravotním ústavu v Teplicích pracoval do roku 2018, od té doby je v důchodu.