Gerta Bennett

„Při jedné příležitosti, nevím přesně odkud, ale podařilo se mi získat mrkev, celou mrkev. A říkala jsem si, že někde tam je Gerdschen, že se pokusím... Byli jsme totiž blízko elektrického plotu nebo zkrátka plotu, plot tam byl, ale ne elektrický, že zařídím... že se uvidím s Gerdschenem, jestli ho vůbec poznám, protože jsme všichni vypadali celkem divně, a že mu hodím tu mrkev, že mu pomůže. Takže jsem s tou mrkví šla k plotu a zeptala jsem se, jestli znají Gerda Kahana. 'Hledám Gerda Kahana.' A najednou jsem slyšela, jak někdo říká: 'To jsem já!' A já řekla, samozřejmě německy: 'Já tě nepoznala.' A on řekl: 'Vypadám jinak, viď? Ty ale taky.'“

„Abych to zkrátila, papa Kahan umřel hlady. Všichni jsme hodně zhubli, mama Kahan, která byla takhle kulatá, byla najednou taková... Papa Kahan umřel hlady, byl jako kostlivec. Lidé umírali všude kolem, tisíce lidí umíraly hladem, na všelijaké nemoci a bůh ví co ještě. Když papa Kahan zemřel, ne... zkrátka, Gerdschen se rychle postaral o mama Kahan. Šel s ní ven, když papa Kahan už skutečně umíral. A já s ním zůstala, dokud nezemřel. A když byl mrtvý, přinesla jsem vodu a nějaký hadr a umyla jsem ho. Umyla jsem ho. Šla jsem... Když jsem ho umyla, šla jsem ven a řekla jsem mama Kahan a Gerdschenovi: 'Papa Kahan umřel. Umyla jsem ho. Běžte se na něj podívat, ale prosím, nesahejte na něj. Jdu dolů a zařídím...' Byli tam lidé s kárami, s dvoukoláky, které byly plné mrtvol. Jezdili z jedné ulice do druhé a já řekla: 'Počkám, dokud nepřijede jeden z těch vozů a řeknu jim, aby přišli a odvezli papa Kahana.' Nevím, jak dlouho to trvalo. Nevím. Každopádně, sehnala jsem dva muže, kteří jezdili s tou károu s mrtvolami, a přivedla jsem je nahoru. Odnesli papa Kahana a já šla celou cestu za nimi, sama. Šla jsem za tou károu, až na hřbitov.“