„Před hranicemi byla polská vesnice Zyndranowá. Tam jsem natáčel auto, prasklo v klice a já jsem si zlomil ruku. Ulomil jsem si to tady na zápěstí. Tak jsem potom řídil levou rukou. Měli jsme na tom autě sto nábojů, dvě obsluhy a dva minomety. Pak už se s tou rukou trochu nechalo [hýbat].“
„Byl jsem v armádě a potom jsme se stěhovali z Rovna na Boratín. To bylo vedle Lucka. A tam jsme u Torčína byli na ostré střelbě. Na frontě už. Já jsem dělal jako spojku, byl jsem na SV s pozorovatelnou. Byl jsem v civilu, samopal na krku a až prvního května jsme teprve [jediní] dva z celého oddílu dostali uniformu. Jen dva jsme dostali uniformu. Potom [jsme jeli] z toho Boratína do Kiverec.“
„[Dojeli jsme] ke Krosnu, k Machnówce, k Wrocance a tam už jsem jezdil autem. Měl jsem ruského gazika. V Machnówce jsem dostal zásah pod předek auta a gazik odešel. Já jsem byl schovaný mezi zadními koly, jak byly ty střely [,abych se jim vyhnul]. Za mnou stál kamarád, měl studebakera, a kdyby byl zůstal ve strouze, jak tam ležel [,tak by přežil], ale on se chtěl dostat ze strouhy do baráku a padl. Auto tam zůstalo a já jsem tam také zůstal. Naše minometka odjela. U toho auta [studebakera] bylo špatné kolo.“
Miroslav Bernat se narodil 15. února 1924 v obci Teremno u Lucka na Volyni v tehdejším meziválečném Polsku. Na Volyni prožil sovětskou (1939–1941) i nacistickou (1941–1944) okupaci a v období sovětského režimu dostudoval obecnou školu a vyučil se na mechanika. Poté pracoval u německé organizace Todt a ve firmě Stickel. Dne 23. března 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru a první bojovou zkušenost prodělal v Torčíně nedaleko Lucka, kde sloužil jako spojka. Následně byl zařazen jako řidič do minometné roty 1. brigády a absolvoval výcvik v Besarábii. Své první bojové nasazení v 1. brigádě absolvoval při obklíčení v Machnówce. U Zyndranowé si nešťastnou náhodou poranil zápěstí, což mu na určitou dobu zkomplikovalo jeho službu řidiče. Poté prošel Karpatsko-dukelskou operací a dalšími osvobozovacími boji na území Československa. U Okoličné dostal oboustranný zápal plic. Léčení prodělal v nemocnici v Popradu a po vyléčení byl poslán do náhradního pluku v Košicích, odkud následně odjel do rodného Teremna. O dva roky později, dne 12. února 1947, přijel v rámci reemigrační akce do Československa a usadil se v Libočanech u Žatce v původním německém domě. V roce 1949 se odstěhoval do Volevčic u Mostu, kde pracoval ve Státním statku a následně v elektrárně v Počeradech. V době natáčení (2020) žil v obci Volevčice u Mostu. Miroslav Bernat zemřel 6. srpna 2024 ve věku sta let.
