Marie Blažková

„Pak přišli Rusáci. Kdeco všechno bylo jejich. Sebrali krávu a zabili, museli něco jíst. A byli strašně... nedá se říct špinaví, v té době oni asi nic víc nemohli. Ale byli strašně zavšivení. A za naší stodolou měli takový veliký kotel a nazí chlapi leželi v trávě a normálně ty vši vyvařovali, aby je nějak zlikvidovali. To si pamatuji, že dělali. Maminka se o nás strašně bála. Oni nebyli moc civilizovaní.“

„Za tatínkem přišli chlapi, aby si zadělal drenáže na poli, že budou jezdit tanky a že mu to rozjezdí. A že mu půjdou pomoct. Tak to dělali na tom poli a přišli tam ti Němci, esesáci nebo co. A oni [otec s dalšími muži] říkali, že jsou Češi a že za nic nemůžou. A oni jim říkali: ‚Co Čech, to partyzán,‘ a všechny je zblízka postříleli. Ten jeden byl ještě tři dny živ a ten to takhle vypravoval.“

„Maminka, ta když tatínka zastřelili, tak jí řekli, že dostane vdovský důchod. To bylo ještě za tu starou měnu, tak dostala sirotčí a vdovský, dohromady tisíc korun. A když pak nechtěla jít, to už bylo v roce 1953, když už byla ta měna, tak pak brala dvě stě korun na sebe i na nás, a když nešla do JZD, tak jí to sebrali. A oni prostě... oni mohli všechno, že jo.“