František Bloudek

„Při jedné mé návštěvě v Litoměřicích máma vzpomínala na svého bratra a řekla: ‚Chudák Fanda, nic si neužil! Tak pozdě se ženil, a tak brzo zemřel.‘ Strýc se ženil, když mu bylo pětatřicet… Mně už tou dobou bylo přes čtyřicet a stále jsem žil sám, tak jsem namítl: ‚Ty lituješ strejdu, že se pozdě ženil, a mě ti není líto?‘ Ona jen máchla rukou: ‚Ale to je něco jinýho!‘ Tím to skončilo. Na nic se mě neptala, nic nevysvětlila a já se jí taky na nic neptal. Soudím z toho, že matčin druhý muž, který byl sice psychopat, ale žádný pitomec, si zřejmě vydedukoval, co jsem zač.“

„V práci jsem byl poměrně oblíbený, jenže se stala taková nepříjemná věc: měl jsem avantýru s jedním chlapcem, u kterého byl později diagnostikován syfilis. Podle zákona musel takový člověk kvůli prevenci nahlásit ošetřujícímu lékaři všechny své intimní kontakty. Z ordinace, kde jsem byl registrovaný, mi volali do zaměstnání, dovolali se mému řediteli a ten byl přirozeně zvědavý, co se děje. Doktor mu to zřejmě jako soudruh soudruhovi na plnou hubu sdělil. Šeptandou se pak po celém úřadě rozneslo, že jsem teplouš. Atmosféra ochladla, ztemněla, ředitelka personálního útvaru, která do mne předtím byla zamilovaná, mě přestala zdravit a k tomu se přidaly i různé další dopady. Například jsem jezdil v tandemu s kolegou na kontroly – už dřív jsem oproti kolegovi dostával menší odměnu, protože jsem neměl rodinu, ale po této události jsem už nedostával nic. A když jsem se ptal proč, bylo mi řečeno: ‚Zdeněk má rodinu.‘“

"Do strany jste vstoupil s tím, že jste chtěl něco změnit. Povedlo se vám to?" - „Nepovedlo. Už během kandidatury jsem zjistil, že jsem ve straně jen do počtu. V podniku se nekonaly stranické schůze, a protože nebylo žádné plénum, člověk mu nemohl ventilovat své názory. Z okresu jednoduše přicházely instrukce, vedení je aplikovalo na chod závodu a nikoho se neptalo. To pro mne znamenalo velké zklamání, ale už jsem nemohl couvnout. Kdybych býval ze strany vystoupil, byl bych se stal nedůvěryhodným, ztratil bych šanci kariérního růstu, nepřijali by mne znovu na školu, kam jsem se po sedmi letech vrátil, a už vůbec bych se po absolutoriu nedostal do federální státní správy.“

"Jaký jste měl vztah ke straně jako takové?" - „Neměl jsem ji rád, protože v době pražského jara a po 21. srpnu jsme se dozvěděli spoustu věcí, které nám dříve byly nepřístupné, a na základě těchto informací mnozí z nás nabyli dojmu, že řada straníků jsou gangsteři a zlí lidé. Do strany bych se býval vůbec nepřihlásil, jenže stranická organizace měla vedoucí úlohu, určovala veškerý chod státu a já si naivně myslel, že když do ní vstoupím, budu mít možnost ovlivnit stav věcí k lepšímu.“