Antonín Bosák (* 1929  †︎ 2014)

Antonín Bosák

 

Skauting vznikl v roce 1907 v Anglii na základě myšlenek hrdiny druhé búrské války, britského generála Roberta Baden-Powella. Anglický důstojník se inspiroval burskými chlapci, kteří dokonale využívali terén, a napadlo ho založit oddíly chlapců-zvědů „Boy Scout“, zvyklých žít v přírodě. Jsou zdatní, rychlí, odolní a mají soustředěnou pozorovatelskou schopnost. Hnutí se postupně rozšířilo do dalších států.

         

V Čechách se stal zakladatelem skautingu v roce 1914 a prvním starostou skautské organizace středoškolský profesor žižkovské reálky Antonín Benjamin Svojsík. Od mládí se zabýval tělovýchovou. Od roku 1900 vedl Sokolskou župu Jungmannovu. Napsal několik příruček zabývajících se skautingem, z nichž první věnoval Sokolu, tam se ale nesetkal s pochopením, proto založil skautskou organizaci. Utváření českého skautingu bylo ovlivněno americkým přírodovědcem, malířem a spisovatelem E. T. Setonem, byl kladen větší důraz na pobyt v přírodě a na národní cítění a naopak menší důraz na duchovně-náboženské základy.

         

Připravovaný plán sice narážel na odpor u rakouských úřadů, ale setkal se s velkou podporou v řadách tehdejších říšských poslanců dr. Kramáře a dr. Masaryka i dalších vlivných českých osobností – vládního rady Bílého, prof. Čády٭, inspektora Klenky٭٭. Mládež se do nové organizace nazvané „Svaz Junáků – Skautů ČSR“ jen hrnula, v roce 1925 měla 25 tisíc členů, v roce 1936 již 178 tisíc.

         

V průběhu svého trvání byl v Čechách skauting třikrát totalitními režimy, nacisty a komunisty, zakázán. V období druhé světové války se skauti aktivně účastnili odbojové činnosti. Řada z nich padla, byla popravena či vězněna v nacistických koncentračních táborech. V padesátých letech se mnozí stali oběťmi politických procesů. Vždy ale využili politického uvolnění a snažili se obnovit svou činnost. Dnes skauting existuje s výjimkou několika totalitních států prakticky ve všech zemích světa.

 

Antonín Bosák vypráví:

„Ve Slaném skauting založil v roce 1924 Václav Koten. Pomáhala mu přitom manželka Marie Kotenová. Později se stal okresním zpravodajem a měl svůj oddíl v Kvíčku, kde bydlel. Vyučil se ve Slaném u firmy na výrobu kol, motocyklů a leteckých motorů Viléma Michla. Začátky ve Slaném byly těžké, Václav Koten, velký fanda motocyklistického sportu, jezdil na stroji Gnome-Rhone do slánského výletního střediska na Ohři, do Levous. Aby na své skauty něco vydělal, vozil s sebou ,divadýlko‘ a marionety. Vstupné bylo padesát haléřů. Asi více projel na benzinu, než vydělal.

 

V této době neměli ještě skauti klubovnu a scházeli se u Kotenů doma. S přibývajícím zájmen o skauting se ve Slaném utvořil Sbor vedení. Jeho členy byli okresní zpravodaj, později náčelník okresu Václav Koten, oblastní velitel Richard Jindra, vedoucí I. oddílu František Holina, vedoucí II. oddílu Václav Král, vedoucí oddílu chlapců Winter František Zíma, předseda Sdružení přátel Junáka Josef Jakubka, vedoucí roverů Antonín (Tóňa) Rosenkranz, za SPJ (Sdružení přátel Junáka) Bedřich Mühlstein, Anděla Bártová, roz. Čížková, a vedoucí dívčího oddílu Marie Jindrová. Celkem měli skauti sedm oddílů: smečku vlčat, dívčí oddíl, tři oddíly chlapců, jeden oddíl roverů a sdružení přátel Junáka – SPJ.

         

Po počáteční době, kdy se skauti a skautky scházeli u svých vedoucích doma, si vlastnoručně bez finanční pomoci postavili čtyři klubovny v městském parku Háje v místech, kde je nyní letní kino. Klubovna roverů stála v zahradě u Rosenkranzů, v místě, kde se říkalo Na Vavřinečku. Jeden srub pro mladší skauty byl na úpatí Slánské hory. V době německé okupace klubovny na Hájích byly zabrány a vystavěny nové dřevěné objekty pro vojenské lazarety. Po válce tyto objekty získali skauti, vyklidili je, byly tam různé zbytky po lékařských operacích, dlahy, ale i rakve, vyzdobili malováním s junáckou tematikou, ale dlouho se ze své práce neradovali, klubovny převzalo ČKD Slaný. V domcích ubytovalo jugoslávské dělníky, kteří pro podnik pracovali. V konečné fázi byly tyto dřevěné stavby rozebrány a převezeny na Bílichov, kde sloužily jako rekreační chaty slánského podniku ČKD. Jako náhradu přidělilo město junákům parcelu na Sadech, kde si junáci v roce 1946 začali pod vedením bratra Františka Krále stavět ,Domeček‘.

         

Na vrcholu Slánské hory postavili vojáci wehrmachtu srub. Byla to letecká hláska, její součástí byl triangulační bod. Triangulační body tvořily souřadnicovou síť pro zaměřování zeměpisných poloh. Hláska sloužila k sledování vzdušného prostoru a sledování přeletů pro Němce nepřátelských letadel. Pokud se jim je povedlo určit, podávali o nich hlášení nadřízenému velitelství Luftwafe. Při květnové revoluci v roce 1945 skauti Slánskou horu obsadili a vojáky zajali. Byli to Rakušáci, staří páni, kteří se rádi vzdali, byli rádi, že pro ně válka skončila. Jenomže jeden den jsme Slánskou horu obsadili a druhý den wehrmacht znovu okupoval Slaný. Tak jsme to museli vyklidit. Po válce jsme srub převzali pro junáky. Další klubovnu jsme postavili na Sadech. Když byly po roce 48 skautské organizace zrušeny, o veškerý materiál jsme přišli a klubovnu na Sadech převzal Pionýr a ani po roce 89 ji nechtěli vrátit. Vrátili ji až díky starostovi Vébrovi. Nyní objekt po renovaci slouží opět svému původnímu účelu.“

 

Od roku 1933 až do německé okupace se každým rokem pořádaly junácké tábory:

1933 – chlapecký v Srbči nad Spáleným mlýnem

1934 – Malíkovice, pískovcový lom „U stodůlky“, kam se chodilo tábořit za okupace a kam chodí slánští junáci dodnes

1935 – nové tábořiště Malíkovice pod Svídinou – obec zaniklá v třicetileté válce, pro vodu se

              chodilo do „Caňonu“ – studánka v pařezu stromu

1936 – chlapecký tábor Milý – Vlčí důl, v Milém byl i dívčí tábor

1937 – chlapecký tábor Ruda pod Dolním Kraclem (rybník)

1938 – chlapecký tábor Ruda pod Dolním Kraclem, poslední tábor před německou okupací Německem.

                      

„S organizováním skautských táborů pomáhali funkcionáři Sboru Ota Pátek, otec našeho bubeníka a dopisovatele regionálního skautského časopisu Pegas, manželka okresního náčelníka Marie Kotenová, bývalý strážník Václav Čermák, vahař J. Tomek, bývalý velitel okresu JUDr. František Linksfeiler, holič J. Rosenkranz, vedoucí II. oddílu chlapců, vedoucí roverů a tajemník Sboru Antonín (Tóňa) Rosenkranz, vedoucí skautského oddílu Řisuty brašnář Karel Král a řada dalších, kteří junácké hnutí na Slánsku podporovali.

         

Počátkem června 1940 byla v klubovnách na Hájích provedena kladenským gestapem prohlídka, byl zabaven veškerý písemný materiál Junáka – střediska Slaný a převážná část tábornického a ostatního materiálu. Rovněž byly provedeny domovní prohlídky u střediskového velitele Richarda Jindry, vedoucího oddílu roverů Antonína Rosenkranze, vedoucího oddílu Jiřího Zimmerhakla a okrskového velitele JUDr. Františka Linksfeilera a činnost Junáka byla tímto dnem z rozhodnutí gestapa zastavena. Všichni výše jmenovaní byli 15. 10. 1940 gestapem zatčeni, vězněni na gestapu a kasárnách v Kladně. Propuštěni byli 12. 11. 1940 s tím, že se musí dvakrát týdně hlásit u německého četnictva ve Slaném. To trvalo asi rok. Později byl Richardu Jindrovi z příkazu gestapa zabaven radiopřijímač Tempo a až do ukončení okupace ho používali němečtí četníci ve Slaném.

         

Oddíl roverů po rozpuštění Junáka gestapem pracoval v ilegalitě pod vedením Antonína Rosenkranze pod názvem Modrý kruh (viz přil. fotografie). Byli napojeni na Zpravodajskou brigádu. Za války někteří členové slánského Junáka byli totálně nasazeni v různých částech Německa, podávali šifrovaná hlášení o situaci v Německu. To se potom hlásilo vysílačkou do Anglie. Většina chlapců na fotografii obdržela za své postoje během války Junácký kříž ,Za vlast 1939-45‘ (viz příl.). Já jsem dostal jenom diplom za účast v revoluci, kdy jsem dělal spojku na kole, v době revoluce mně bylo 16 let.

        

Skupina Modrý kruh pracovala nepřetržitě po celou dobu okupace a revoluce se zúčastnila jako ucelená jednotka. 15. května na výzvu o pomoc z pohraničí odjelo 36 jejích členů do okolí Horního Litvínova k ochraně pořádku, národního majetku, státních hranic a bezpečnosti. Velitelem byl Antonín Rosenkranz. Roveři zde působili až do příchodu československé armády 12. 6. 1945. Do Slaného se vrátili 15. 6. 1945.

         

V květnu 1946 se sešli skauti na slánském náměstí (viz přil. fotografie). V té době bylo několik oddílů ve Slaném: jeden chlapecký oddíl vedený Antonínem Kramosilem, dvě smečky vlčat pod vedením Jaroslava Čermáka a Jiřího Macáka. Já jsem byl zástupcem Jaroslava Čermáka. Dívčí oddíl vedla Marie Jindrová, oddíl roverů Antonín (Tóňa) Rosenkranz, Svazu přátel Junáka předsedal Josef Jakubka.

         

Nový příliv členů bylo možné přičítat právě osobnosti velitele roverů Tóňovi Rosenkranzovi, který, jak už jsem zmínil, vedl ilegální skupinu Modrý kruh a svým vystupováním na gestapu v době okupace nepřímo zachránil členy oddílu roverů. Ovšem přes nadšení skautů, skautek i jejich vedoucích byla skautská organizace po roce 1948 až do 2. května 1968 opět zakázána. Na první schůzce po dvaceti letech se sešlo 56 bývalých členů Junáka. 12 žen a 44 mužů, věkové rozpětí – ročníky 1903 až 1953. Někteří z nich měli složeny vůdcovské zkoušky, další byli absolventy junáckých lesních škol (vyšší stupeň proškolení vedoucích skatů). Neprodleně se provedl nábor do junáckého hnutí a začaly vznikat oddíly děvčat, chlapců, vlčat a světlušek. Starší sestry a bratří se připravovali na složení čekatelských a vůdcovských zkoušek.

         

Rok 1968 byl ve znamení ryze pracovním. Probíhaly schůzky střediska i oddílů, za velké účasti slánského obyvatelstva byla po dvaceti letech zasazena druhá ,junácká lípa‘, připravovaly se junácké tábory ve Štědroníně a Kyjově. Tábory jsou natočeny na Supr 8 a díky digitalizaci byly převedeny na DVD, zvuk z magnetofonového pásku bratr Ivan Kozák převedl na tento nosič. Dávali jsme dohromady materiál, o který jsme po roce 48 přišli. Hledala se místa pro vybudování táborů a v roce 1969 byly první tábory uspořádány. I. oddíl bratra Kramosila (Kima) tábořil ve Štědroníně na Otavě, III. oddíl stopaři bratra Plzáka, II. smečka vlčat bratra Čermáka (Draka) a III. smečka vlčat bratra Jiřího Macáka tábořily v Rudě. Tábořiště byla vybavena kuchyní i hygienickým zázemím. Skauti podnikli řadu výletů po okolí, různých her a plnili i zvláštní zkoušky – junáci Tři orlí pera a vlčata Tři bílé stopy.

         

Rok 1969–1970 byl ve znamení zdokonalování skautské praxe, aby v létě 1970 mohly být uspořádány tábory pro světlušky, vlčata a skautky na Rudě a v Kyjově u Krásné Lípy ve Šluknovském výběžku pro I. oddíl chlapců. Na jaře 14. února 1970 složilo jedenáct členů střediska Slaný v Kladně vůdcovské zkoušky. Ale opět se začalo schylovat k něčemu podobnému, co jsme zažili v roce 1950 a v roce 1971 organizace Junák znovu násilně zanikla.

V listopadu 1989 bývalí členové Junáka na popud bratra Jiřího Macáka znovu obnovili činnost organizace. Založili jsme středisko a začaly se utvářet oddíly. Opět jsme začínali s holýma rukama, ale s velkým elánem. Navazovali jsme kontakty s bývalými členy, kteří by mohli pomoci při obnově materiální základny. Bratr František Petřík rozeslal dopisy všem podnikům v okrese Kladno. A pomoc opravdu přišla. Pomohla armáda, veliteli divize plukovníku Martínkovi patří velký dík, právě tak starostovi města Pravoslavu Vébrovi, slánským podnikům ČKD, Baterii, Benaru. Jejich zásluhou, obětavé práci vedoucích oddílů a střediskové rady byl v červenci připraven skautský tábor u osady Kyjov ve Šluknovském výběžku. Také tam jsme se setkali s ochotným přístupem u vedení státních lesů Rumburk a pochopením a pomocí od pana hajného Jaroslava Fialy.

         

Vůdcem střediskové rady po roce 1989 se stal MVDr. Vladimír Soukup (zemřel v roce 1993), náčelníkem chlapeckého kmene Antonín Bosák starší – Sak, náčelníkem dívčího kmene PhDr. Hana Hesová, vůdcem oldskautů Vratislav Tukač, tajemníkem střediska Ing. Jan Judl, hospodářem střediska Ing. Jindřich Puchinger, výchovnou zpravodajkou Ing. Eva Lederbuchová, zdravotníkem střediska MUDr. Marie Peterková, předsedou revizní komise Jindřich Pešička a členem revizní komise Vladimír Balák. Ve Slaném byly tři oddíly chlapců pod vedením Karla Kryma, Ing. Ivana Kozáka, Ing. Ivo Horta. Jejich zástupci byli Ing. Miroslav Balák a Ing. Antonín Bosák mladší. Vratislav Tukač vedl 4. oddíl chlapců oldskautů a Michaela Pešičková se zástupcem Jindřichem Pešičkou vedli oddíl děvčat. Smíšený oddíl junáků a junaček byl založen v Klobukách pod vedením Jaroslavy Dubnové.“

 

 

Rozhovor natočila a příběh zpracovala Blažena Hrabánková, Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2011

 

 

___________________________________________________________________________

 

 

٭Prof. JUDr. František Čáda, v letech 1926–1950 profesor Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (obor dějiny práva v ČSR a střední Evropě), v letech 1936–37, 1945–46 děkan této fakulty.

 

٭٭Josef Klenka (1853–1928), znalec a průkopník tělovýchovy, zemský školní inspektor tělesné výchovy, sokolský činovník