Milan Bouška

„Pak byl ještě devětašedesátý, kdy bylo výročí 21. srpna. A to vojáci a Lidové milice obsadili náměstí Míru, přijeli tam hasičáky, to bylo všechno vydlážděný. Moje máma, která tam byla s námi, říkala těm vojákům, jestli po nás budou střílet. Oni se smáli a říkali, že ne, ale bylo to hustý, pak tam přijeli hasiči a všude byla dlažba, kočičí hlavy se tomu říkalo. A oni těm lidem podmetali nohy a jelo to až k Jirchářům, ženský měly vykasaný sukně a nějaký chlapík tam křičel, ať si všichni stoupneme před výlohy. Tak jsem stál s kamarádem a mámou na výloze dnešního archivu, dřív tam prodávali gramofonové desky.“

„Vstoupil jsem do Pionýra nějak, ale v osmašedesátém drželi nějací studenti před Bohemkou hladovku a byl tam koš, kam házeli stranické legitimace, tak jsem tam zahodil tu svou pionýrskou legitimaci, jsem ji tam druhý den odnesl ještě s jedním kámošem, bylo mi třináct. Z roku 1968 mám velký zážitek, ruský vojáci se odstěhovali nahoru, na Terase byla velká kasárna. Byli tam čeští vojáci, taková zbytková rota, kam se ti Rusáci nastěhovali, okupovali ty kasárny s českými vojáky a postavili si tam hlídku. Já od nich bydlel dvě stě metrů, chodil jsem kolem nich do školy. Rozhazovali tam kolaborantský zprávy a noviny a já jednou jsem šel k tomu Rusákovi, protože jsem už uměl trochu rusky, tak jsem mu řekl, že ty zprávy lžou a že mu přinesu Rudé právo, tenkrát se pokoušelo psát nějakou jakoby pravdu. A hned jsem mu řekl, že asi neumí číst, protože je Rusák, a on se rozbrečel, ten voják, on měl normálně samopal. Jsem na to koukal jak blázen a utíkal jsem domů, řekl jsem tátovi, že jsem rozbrečel Rusáka, a táta se zeptal, co mi říkal. Tak jsem mu řekl, že říkal, že není Rusák, že je z Rigy. A táta mi řekl, že ti jsou na tom od války stejně špatně jako my teď. To byly tři severský státy, které Rusové okupují od války jako nás odteď.“