Milan Bouška

* 1955

  • „Televizi koupil můj táta, když letěli Američani na Měsíc. Tak asi den předtím koupil televizi, abychom se mohli dívat na přímý přenos z Měsíce, a říkal, že utratil peníze za televizi, abychom to doma viděli. Ve tři hodiny mě vzbudil a koukali jsme na ten přenos. Bylo to rozmazaný, neuvěřitelný, bylo to pěkný prostě, no. Oni nás krmili samým Gagarinem, ale my jsme věděli, že jsou i Američani, že jo. Jak jsme byli v té opozici proti Sovětskému svazu, tak jsme to přáli té Americe, to tak bylo.“

  • „Pak byl ještě devětašedesátý, kdy bylo výročí 21. srpna. A to vojáci a Lidové milice obsadili náměstí Míru, přijeli tam hasičáky, to bylo všechno vydlážděný. Moje máma, která tam byla s námi, říkala těm vojákům, jestli po nás budou střílet. Oni se smáli a říkali, že ne, ale bylo to hustý, pak tam přijeli hasiči a všude byla dlažba, kočičí hlavy se tomu říkalo. A oni těm lidem podmetali nohy a jelo to až k Jirchářům, ženský měly vykasaný sukně a nějaký chlapík tam křičel, ať si všichni stoupneme před výlohy. Tak jsem stál s kamarádem a mámou na výloze dnešního archivu, dřív tam prodávali gramofonové desky.“

  • „Vstoupil jsem do Pionýra nějak, ale v osmašedesátém drželi nějací studenti před Bohemkou hladovku a byl tam koš, kam házeli stranické legitimace, tak jsem tam zahodil tu svou pionýrskou legitimaci, jsem ji tam druhý den odnesl ještě s jedním kámošem, bylo mi třináct. Z roku 1968 mám velký zážitek, ruský vojáci se odstěhovali nahoru, na Terase byla velká kasárna. Byli tam čeští vojáci, taková zbytková rota, kam se ti Rusáci nastěhovali, okupovali ty kasárny s českými vojáky a postavili si tam hlídku. Já od nich bydlel dvě stě metrů, chodil jsem kolem nich do školy. Rozhazovali tam kolaborantský zprávy a noviny a já jednou jsem šel k tomu Rusákovi, protože jsem už uměl trochu rusky, tak jsem mu řekl, že ty zprávy lžou a že mu přinesu Rudé právo, tenkrát se pokoušelo psát nějakou jakoby pravdu. A hned jsem mu řekl, že asi neumí číst, protože je Rusák, a on se rozbrečel, ten voják, on měl normálně samopal. Jsem na to koukal jak blázen a utíkal jsem domů, řekl jsem tátovi, že jsem rozbrečel Rusáka, a táta se zeptal, co mi říkal. Tak jsem mu řekl, že říkal, že není Rusák, že je z Rigy. A táta mi řekl, že ti jsou na tom od války stejně špatně jako my teď. To byly tři severský státy, které Rusové okupují od války jako nás odteď.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 30.05.2022

    (audio)
    duration: 01:20:48
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Bylo mu třináct, když v srpnu 1968 rozbrečel sovětského okupanta

Milan Bouška (vpravo), 80. léta
Milan Bouška (vpravo), 80. léta
photo: archiv pamětníka

Milan Bouška se narodil 10. května 1955 v Ústí nad Labem, kde po dokončení základní školy nastoupil na učební obor opravář zdravotnických zařízení v podniku Strojobal. Podle pamětníka byly ve třídě téměř všechny děti, jejichž rodiče měli problémy s režimem. Milan si během střední školy nechal narůst dlouhé vlasy a vyhledával komunitu takzvaných mániček, které nesouhlasily s komunistickým režimem. Po vyučení nastoupil Milan Bouška do podniku Chirana, kde opravoval zdravotnická zařízení. Na vojně v Českých Budějovicích zažil zásah proti vrtulníku se západoněmeckými převaděči, kteří převáželi východní Němce. V rámci undergroundového hnutí se účastnil soukromých koncertů a divadelních představení v Ústí nad Labem a okolí. Byl členem fotokroužku a na akcích fotil, za což ho předvolávali k policejním výslechům. V den, kdy se upálil v roce 1969 Jan Palach, byl Milan Bouška shodou okolností také na Václavském náměstí. V roce 1989 se účastnil demonstrací v Praze 28. října. Sametová revoluce ho překvapila, na začátku devadesátých let začal podnikat v opravách a údržbě zdravotnických zařízení. V květnu 2022 žil v Ústí nad Labem. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Ústí nad Labem.