Kamil Brabenec

* 1951

  • „Naši tehdejší funkcionáři měli plnou hlavu, co budeme s Jugoslávií, ať to není fiasko, ať nám Petrovič nedá čtyřicet. A že to bude brát televize. Ze skupiny dávala jen Italy a jeden poločas s Holandskem. Jak funkcionáři seděli a vrtal jim hlavou Petrovič, furiantsky jsem řekl: 'Já ho ubráním!' Začali se smát, o mně bylo známé, že moje obranná filozofie je nulová. Vůbec v Brně se moc nebránilo, tam se říkalo, když dá soupeř pětatřicet, tak já dám čtyřicet. V Brně se tak hrálo i trénovalo, padaly stovky jak na běžícím pásu. Funkcionáři se mě ptali: 'Jak bys ho ubránil, jak si to představuješ?' Vyjádřil jsem se v tom smyslu, když mi spoluhráči pomůžou, tak ho ubráním. Věděl jsem, že jeden na jednoho ho neubráním, že má back jump a ruku dobrou,. Ale když mi pomůžou, on běhal pod košem kolem dvojclony, a domluvili jsme se, že se mu oni postaví do cesty a zdrží ho a já si ho nadběhnu. Takže mu nedají balón, to ho otráví, koho to taky baví, když nedostane míč, začne pak střílet z blbosti, znervózní, nebude mu to padat. Tak jsme to trénovali ve Stuttgartu, domluvili jsme se na to a celý poločas to kluci tak dělali. Na jedné straně byl Jarda Skála, na druhé straně Stano Kropilák. Skálu střídal Oto Matický, jako nováček hrál velice slušně. Takže když to kluci drželi, nadbíhal jsem si ho a Petrovič nedostal balón. Za poločas dal šest bodů, poved se jim protiútok a jednou jsem zaspal, prostě jsem ho zlikvidoval. Díky tomu, že mi ti dva tři pomohli pod košem.“

  • „Trénovalo se trénink třikrát týdně, ale díky tomu, že jsem měl před sebou opravdu vrchol toho, že chci skončit na vojně v Dukle, tak jsem trénoval víc. Chodil jsem do haly kdykoliv, když bylo volno, nebo chodil jsem do haly, když trénovalo jiné družstvo, a slušně jsem se zeptal, jestli mohu trénovat s nimi, nebo jestli mě nechají střílet na koš. Většinou mě nechali, už o mně tvrdili, že mám slušný talent. Takže jsem střílel šest hodin denně, přišel jsem ze školy z učiliště, z práce a hned jsem šel trénovat. Mimo svého tréninku jsem opravdu dřel, dřel a dřel, abych uměl střílet a dobře jsem hrál.“

  • 1:10:13 – 1:12:50 „Skončila kvalifikace, jsme na olympiádě, ale co teď? Letět zpátky, reaklimatizace, být čtrnáct dnů doma a letět zpátky a zase aklimatizace? Hloupost, zůstaneme tady! Vedoucí výpravy Vojta Mareš říká : 'To je sice hezké, ale já nemám žádné peníze. Jak budeme jíst, jak trénovat, kde budeme bydlet?' Ohromná legrace, takže se to zařídilo nakonec tak, že jsme trénovali a bydleli na univerzitě, sponzorsky nám to nechala včetně praní dresů. Přes týden nám nechali jídlo v univerzitní jídelně. Přes sobotu a neděli trenér univerzity pořádal piknik sebe na baráku, pozval svoje univerzitní družstvo, naše národní mužstvo reprezentační. Strávili jsme tam sobotu neděli, abychom se měli jak najíst. Druhý týden jsme zavolali kamarádovi do Detroitu, Hamilton je přímo naproti Detroitu, stačí přejet most. Kamarád přijel, naložil nás do auta, měl takovou malou dodávku. Řekl: 'Držte hubu, já vás převezu', protože v půlce mostu byla hranice mezi Kanadou a Amerikou. Faktem je, že už jsme měli visačky, že jsme olympionici, ale mluvit jsme neuměli. Sedli jsme na to auto a jeli jsme, jako na potvoru nás zastavili, Kanaďanům to bylo jedno, ale Američan byl naštvaný, že nás jede na korbě devět lidí a šofér. Ale kamarád to vyřídil a pustili nás do Detroitu. Postaral se o nás a dovezl nás zase zpátky. Tak jsme vegetovali v Kanadě čtrnáct dní.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 17.05.2021

    (audio)
    duration: 02:14:16
    media recorded in project Tipsport pro legendy
Full recordings are available only for logged users.

Byl zlatá ruka basketu. Chtěli do světa, to je hnalo dopředu

Kamil Brabenec (vlevo) v souboji se sovětským obrem, 221 centimetrů vysokým Vladimírem Tkačenkem, na mistrovství Evropy, 1981
Kamil Brabenec (vlevo) v souboji se sovětským obrem, 221 centimetrů vysokým Vladimírem Tkačenkem, na mistrovství Evropy, 1981
photo: archiv Kamila Brabence

Kamil Brabenec se narodil 4. února 1951 ve Znojmě. Do deseti let žil s tatínkem a maminkou v Jihlavě, měl ještě dva sourozence – bratra a sestru. V roce 1961 se rodina přestěhovala do Ústí nad Labem. Kamil Brabenec tam začal hrát hokej, ale kvůli problémům se srdcem musel na operaci a rok nesměl sportovat. Od konce základní školy se věnoval basketbalu, potom absolvoval chemické učiliště. V Ústí nad Labem hrál dorosteneckou ligu, střelbu na koš trénoval sám až šest hodin denně. Na vojnu šel v 19 letech do RH Pardubice, kde hrál celostátní první ligu. Byl v juniorské reprezentaci a již v roce 1971 ho trenér Nikolaj Ordnung nominoval na mistrovství Evropy v Německu, kde získal s týmem páté místo. O rok později se dostal na letní olympijské hry v Mnichově, kde Československo skončilo osmé. Po vojně přestoupil do Zbrojovky Brno, kde získal šest titulů mistra republiky. V Brně se oženil a založil rodinu. V roce 1976 byl s mužstvem ČSSR šestý na letní olympiádě v Montrealu, o rok později vybojoval na mistrovství Evropy v belgickém Lutychu bronzové medaile. Stejný úspěch zopakoval s týmem v roce 1981. O rok dříve se potřetí za sebou probojoval na letní olympiádu, v Moskvě skončilo Československo deváté. Po mistrovství Evropy v roce 1981 vypadl na dva roky z reprezentace kvůli celnímu prohřešku. Ze zájezdu z Japonska vezl známým do Československa nedostatkové fotoaparáty a elektroniku, což se tehdy nesmělo, a celníci ho odhalili. Na dva roky přišel o cestovní pas a u soudu dostal podmínku. Do reprezentace se vrátil a v roce 1985 dosáhl největšího úspěchu, na mistrovství Evropy v Německu dovedl tým jako jeho nejlepší střelec k stříbrným medailím. Reprezentační kariéru ukončil na mistrovství Evropy v Řecku osmým místem. V letech 1989 až 1991 hrál za maďarský Debrecen. V československé lize se stal historicky druhým nejúspěšnějším střelcem s 10 726 body. V anketě o nejlepšího českého volejbalistu 20. století skončil na druhém místě. Po ukončení hráčské kariéry se věnoval trénování. Jeho dcera Andrea (narozena v roce 1974) hrála za českou basketbalovou reprezentaci, syn Kamil (narozen 1976) byl extraligový hokejista. V roce 2021 žil Kamil Brabenec starší v Brně.