Otto Brádler

(Tazatel: Hodně sousedů muselo do wehrmachtu, tam z německý strany? Šel někdo z příbuzných?) „No brácha můj byl. Právě proto, on když se vrátil z války, (Tazatel: Brácha byl který ročník?), 1926, tak ho povolali do české armády a to už se mu, on to nenáviděl, to vojenství, tu válku a podobně, tak říkal, že nepůjde, a zdrhnul. Život dožil v Austrálii.“ (Tazatel: A co to znamenalo pro vás, ten útěk bratra?) „No pro mě, vyšetřování na policii a potom PTP, dá se říct.“ (Tazatel: A k letectvu se teda nedostal, k Luftwaffe?) „Ne, on byl takový dost, jak bych to řekl, svéhlavej, taky ho dost trestali. Vypravoval taky, on nemohl lítat kvůli tomu, že neměl nos dostatečně průchozí. Tak byl v pozemním personálu. A dostal trest, kázeňský, a to ho dali do díry na tom letišti. Nějaká díra, kde se nemohl hnout, a musel, já nevím, jak dlouho, stát. Možná 24 hodin prostě tam byl v té díře. A byl nálet na to letiště a to všechno, tu hrůzu, kolem něj to bouchalo a to musel prožít.“

„Náš denní režim byl asi takový, že jsme neměli minutu volnou, dalo by se říct, když to přeháním trochu. Do dvou od šesti se dělalo, potom se šlo na oběd. Byla asi hodinka volná i s tím obědem, protože jsme měli stejný boty, všechno, co bylo na stavbě, jsme si museli vyčistit. Potom odpoledne bylo zaměstnání vojenský. Bylo buď školení, nebo cvičák.“ (Tazatel: Co jste na tom cvičáku dělali, když jste neměli zbraně?) „Beze zbraně lezli po zemi, pochodovali, vpravo v bok, čelem vzad. To bylo otravný až hrůza. A přišli jsme, šli na večeři a po večeři zas muselo být nějaký zaměstnání, prostě zájmový kroužky byly.“

(Tazatel: A vy jste tam byl celý rok u toho sedláka?) „Já jsem tam byl celý rok a možná o něco víc, už ty dny nevím.“ (Tazatel: A jak se k vám chovali? Dávali vám to najevo?) „No dávali, strašně. To nemáte vůbec pojem jak. Horší než pes byl Němec. To nebyl člověk.“ (Tazatel: Vy jste vlastně ani neměli nárok na potravinové lístky po válce?) „Jo, měli. My jsme dostávali potravinové lístky.“ (Tazatel: Jak to skončilo u toho sedláka po roce?) „Tam jsem byl akorát tu letní sezonu, a když už neměl práci pro mě, tak mě dal zpátky do lágru. Ani jsem se nezabydlel, jak mě odevzdával, tak tam byl další. Tam byl vulkanizér, to dneska snad ani není to povolání už. A ten si mě vyzvednul a tam jsem se měl poměrně slušně. Tam jsem se dobře najedl, v Jičíně. Ti se ke mně chovali slušně, ale ten sedlák, ten měl dvě holky asi v mým věku. Kdepak aby se na mě podívaly. Po tom roce jsem dostal to občanství a tím mě táta vyzvedl.“