Richard Brhlík

„Zemřel tak, že on aj s kolegy se stal členem velitelského štábu té oblasti, zřejmě dukelské oblasti. Jako takoví měli jedno ráno vyjít na rozhlednu, na pozorovatelnu, poněvadž dostali informace, že na druhé straně doliny, na svahu naproti, tam ustoupili Němci. Lezli na tu pozorovatelnu s dalekohledy, s mapami, víte, jak ti důstojníci, štáb a všechno. Němci, byli zakopáni v tom protilehlém svahu, začali minometnou palbu. Takovou bubnovou, obrovskou, širokou minometnou palbu, která nebyla mířena jen na tu pozorovatelnu, ale na celý protilehlý svah. Všude létaly střepiny. Mnoho vojáků i důstojníků bylo poseto střepinami. Můj otec měl tu smůlu, že jednu z těch střepin chytil přesně do prsou a na tom místě do srdce. Padl a při tom stačil jenom zvolat: ,Oldo, pomoz!‘ na vedle stojícího štábního kapitána Oldřicha Ševčíka, ,Oldo, pomoz,‘ a skonal.“

„Věřil, z jeho deníčku to vyplývá, věřil celou tu dobu, jak se z té Palestiny plavil do Anglie, jak tam byl ty dva roky až po ten konec, ten čtyřicátý třetí rok, z těch jeho vlastnoručně psaných zápisků vyplývá, jak toužil, aby už ta válka skončila, a jak věřil, možná trošku naivně, že dobře, tak už ti Rusové zastavili hitlerovce před Moskvou, tak už to teď půjde rychle a možná už na Vánoce budu doma. To nebyla pravda, ještě tři Vánoce se to nestalo. On byl v myšlenkách úžasně upnutý na to, čím dříve domů, tím lépe, za každou cenu a za jakékoliv nebezpečí, jenom domů a domů a domů.“

„Druhý nebo třetí den po jeho návratu zpět do Bratislavy přišli ti černokožení kabátníci ve vysokých černých čižmách, s velkými černými klobouky. Pravděpodobně to byly Hlinkovy gardy a ty ho jednoduše zatkly. Dlouho ho vyšetřovali, měsíce a měsíce ho vyšetřovali, zřejmě působili i na psychiku, aby řekl to, co si přáli, co chtěli. Dost na tom, že soud byl až po půl roce. Na tom soudě, k mému velkému překvapení, ze třech obvinění ho odsoudili jenom za jedno. Druhé dvě mu nedokázali. A to jedno stačilo na to, to bylo zběhnutí v míru, stačilo na to, aby byl odsouzen na pět měsíců, okamžité vzatí hodnosti, zabavení všeho majetku ve prospěch slovenského státu, a ta vazba měla být zostřená, já nevím, co to tenkrát znamenalo, ale je tam, že zostřená.“