Richard Brhlík

„Věřil, z jeho deníčku to vyplývá, věřil celou tu dobu, jak se z té Palestiny plavil do Anglie, jak tam byl ty dva roky až po ten konec, ten čtyřicátý třetí rok, z těch jeho vlastnoručně psaných zápisků vyplývá, jak toužil, aby už ta válka skončila, a jak věřil, možná trošku naivně, že dobře, tak už ti Rusové zastavili hitlerovce před Moskvou, tak už to teď půjde rychle a možná už na Vánoce budu doma. To nebyla pravda, ještě tři Vánoce se to nestalo. On byl v myšlenkách úžasně upnutý na to, čím dříve domů, tím lépe, za každou cenu a za jakékoliv nebezpečí, jenom domů a domů a domů.“

„Druhý nebo třetí den po jeho návratu zpět do Bratislavy přišli ti černokožení kabátníci ve vysokých černých čižmách, s velkými černými klobouky. Pravděpodobně to byly Hlinkovy gardy a ty ho jednoduše zatkly. Dlouho ho vyšetřovali, měsíce a měsíce ho vyšetřovali, zřejmě působili i na psychiku, aby řekl to, co si přáli, co chtěli. Dost na tom, že soud byl až po půl roce. Na tom soudě, k mému velkému překvapení, ze třech obvinění ho odsoudili jenom za jedno. Druhé dvě mu nedokázali. A to jedno stačilo na to, to bylo zběhnutí v míru, stačilo na to, aby byl odsouzen na pět měsíců, okamžité vzatí hodnosti, zabavení všeho majetku ve prospěch slovenského státu, a ta vazba měla být zostřená, já nevím, co to tenkrát znamenalo, ale je tam, že zostřená.“

„Jeho hlavním cílem a argumentem při všech vyjednáváních bylo dostat se do Anglie. Jenomže přímá cesta do Anglie byla nemožná už v třicátém devátém roce. Proto tedy cesta do Palestiny. Ta cesta se uskutečnila kombinovaným způsobem lodí a vozidly přes Řecko, přes Istanbul. V Istanbulu, tam byla zřejmě nějaká ústředna československé zahraniční (služby – pozn. aut.), to já přesně nevím, dost na tom, že tam mu vrátili uniformu a výložky. Tam ho znovu akceptovali za československého vojáka, důstojníka, s hodností poručík dělostřelectva, a když přišel do Haify, už ho tam čekala uniforma.“