The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Buchtová (* 1931  †︎ 2024)

• narozena 22. ledna 1931 v Březnici (okres Zlín)

• 1939 počátek spolupráce rodiny s partyzány

• 25. prosince 1942 počátek zatýkání gestapem, zatčení maminky Marie a babičky Reginy, útěk tatínka Ladislava

• leden 1943 další vlna zatýkání

• 29. ledna 1943 útok vojáků na bunkr partyzánů, zatčení Ladislava Duraje

• 1944 soud se členy rodiny

• 22. června 1944 otec Ladislav Duraj popraven v Breslau

• léto 1944 propuštění maminky

• podzim 1944 propuštění babičky

• 1945 vzpomínky na boje a osvobození, Paseky - Březnice

• 1947 pamětnice začíná pracovat u Bati

• 1949 pamětnice se vdává a o rok později zůstává se synem doma

• zemřela 11. března 2024

Nejstarším ze čtyř dětí manželů Ladislava a Marie Durajových byla dcera Marie, provdaná Buchtová. Narodila se 22. ledna 1931 v Březnici ve zlínském okrese. Rodina žila spolu s babičkou Reginou Durajovou v Pasekách. Měli malé hospodářství a otec si příležitostně přivydělával u Bati v nedalekém Zlíně nebo prací v lese.

Pomoc odboji

Hned na počátku druhé světové války začal otec spolupracovat s partyzány. Chalupa Durajových stála na příhodném místě na okraji vsi, nedaleko lesa, a tak nabídl dvěma členům odboje úkryt v podkrovní světničce. Soužití rodiny s partyzány Stanislavem Růžičkou a Rudou Rédlem bylo bezproblémové, oba v podkroví pouze přespávali a přes den se snažili si venku tajně shánět obživu. Pamětnice vzpomíná na skromné živobytí a tatínkovu obětavost: „Kolikrát tatínek říkal, když mu maminka chystala večeřu: ‚Odnes to nahoru, ty jsou hladnější jak já.‘“

V Pasekách, v Březnici a okolí se ukrývalo více partyzánů. Jejich přítomnost a to, že jim mnoho lidí pomáhá, byla veřejným tajemstvím. Jednoho dne přišel Stanislav Růžička na schůzku s ostatními partyzány velmi potlučený. Kamarádi vyzvídali, co se mu stalo, ale on se jen vymlouval na nehodu a zapíral. Nakonec ho prošacovali a nalezli u něj seznam jmen všech členů odbojové skupiny. Bylo zle, všichni totiž měli za to, že gestapo z něj vytlouklo informace o odbojové činnosti. Nikdy se už nejspíše nedozvíme, jak to tehdy bylo. Jisté je jen jedno. Večer, cestou do úkrytu, čekala na Stanislava Růžičku kulka. Jeho tělo zakopali partyzáni v lese.

Vánoční zatýkání

Jisté je i to, že akce gestapa na sebe nenechala dlouho čekat. Zatýkání začalo o Vánocích roku 1942. Byla jasná mrazivá noc na 1. svátek vánoční. Durajovi se vydali do kostela na jitřní. Babička Regina s vnučkou Věruškou šly napřed, otec za nimi a pamětnice se opozdila u maminky, která s tříměsíční Libuškou zůstávala doma. Stařenka vyšla na kopec a uviděla v měsíčním svitu množství postav. Rychle se vrátila varovat syna a ten na poslední chvíli utekl do lesa. Malá Maruška potkala gestapáky u branky. Povalili ji do sněhu a začali se dobývat do chalupy. Nahnali všechny dovnitř. Vyslýchali a tloukli maminku, prohledali chalupu, a když nic nenašli, odvezli maminku i stařenku s sebou do Zlína. Libušku přišla nakojit sousedka a později si ji k sobě vzala teta. O hospodářství a děti se postaral strýc.

Účet za statečnost

Otec Marie Buchtové se připojil k partyzánům. Po další vlně zatýkání a výslechů, která přišla začátkem roku 1943, obklíčili vojáci 29. ledna bunkr v lese nad Pasekami. Následovala přestřelka, kterou přežil jen jeden z partyzánů a Ladislav Duraj. Otce chytili a zatkli. V Pasekách i Březnici se i nadále ukrývalo několik odbojářů, ale k jejich odhalení již nedošlo. Rodiče s babičkou prošli několika věznicemi. Soud se konal 8. března 1944 ve slezské metropoli Breslau (dnešní Vratislav v Polsku). Otec pamětnice byl odsouzen k trestu smrti. Poprava proběhla 22. června 1944. Ženy si musely odsedět ještě několik měsíců vězení a na podzim se vrátily domů. Za odbojovou činnost zaplatilo životem devatenáct lidí z okolí Březnice.

To byla radost, to bylo střílení

V bojích na konci války ostřelovalo dělostřelectvo z kopce nad rodnou chalupou Marie Buchtové protější svahy. Fronta postupovala od Brodu. Pamětnice se schovávala s ostatními dětmi, strýcem a tetou ve sklepě. S prvními vojáky Rudé armády si strýc nadšeně připil. Jednotky měly nedaleko chalupy Durajových polní kuchyni a dělily se s místními o menáž, a tak malá Marie poprvé ochutnala koňské maso. Dodnes na to vzpomíná. Po válce děti žily nadále s maminkou a babičkou v Pasekách.

Marie Buchtová pracovala od roku 1947 u Bati. V roce 1949 se vdala a o rok později se jí narodil syn. Vyučila se prodavačkou a až do důchodu pracovala spolu s manželem v obchodě v Březnici.