O Sokolovu se dnes mluví jinak, než jak to bylo
Download image
Plukovník v. v. Antonín Bukový se narodil 24. září 1916 v obci Likavka u Ružomberku v tehdejším Rakousko-Uhersku. Krátce před druhou světovou válkou prodělal základní vojenskou službu v Ružomberku a po vyhlášení nezávislého Slovenska 14. září 1939 se rozhodl společně s dalšími čtyřmi vojáky k útěku do Polska. Přes Sabinov se vojáci dostali do Malých Bronowic, kde se v té době již organizoval Československý legion (označovaný i jako Český a slovenský legion). Po napadení Polska 3. září 1939 měl legion odejít do Rumunska, ale nakonec se dostal na území Sovětského svazu, kde byli vojáci postupně internováni v Jarmolincích, Kamenci Podolském, Olchovcích, Suzdalu a v Orankách. Antonín Bukový se poté stal jedním ze stovky důstojníků tzv. oranské skupiny, kteří v čele s plukovníkem Ludvíkem Svobodou v Orankách připravovali zázemí pro vznik 1. československého samostatného polního praporu. Útvar vznikl v Buzuluku a pamětník zde poté absolvoval instruktorský kurz pro poddůstojníky. Bitvy o Sokolovo se tak účastnil již v hodnosti četaře a v této památné bitvě působil jako velitel telegrafního roje. Po bitvě o Sokolovo, reorganizaci praporu na brigádu a po bojích o Kyjev byl umístěn do paradesantní brigády a absolvoval parašutistický výcvik v Jefrémově. Poté absolvoval zvláštní výcvik pro boj v týlu nepřítele a spolu s dalšími dvěma parašutisty byl vysazen na Slovensko v rámci operace Margita. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, jeho prvořadým úkolem bylo informovat s pomocí radiostanice československou vojenskou misi v Moskvě a spojit se s Jánem Goliánem. Jeho radiostanice vysílala po celou dobu, dokonce i po potlačení Slovenského národního povstání. Bezprostředně po válce hlídal u Košic hranice před maďarskými vojáky. Zůstal v armádě a působil ve Vojenské posádce v Praze na kázeňském oddělení. Antonín Bukový zemřel 29. dubna 2015 v Praze.
