Anna Butová

* 1928  †︎ 2020

  • „Když k nám přišli, tak já jsem stála s tatínkem u šicího stroje a ten Banderovec byl venku, ne vevnitř. A tatínek je dovnitř nechtěl pustit dovnitř a ten jeden říkal: 'pokaž je' a tatínek říkal 'polska policia? Jestli vy jste polska policia tak si běžte pro předsedu a předseda přijde s vámi tak já vás pustím.' Jenomže my jsme měli takového bláznivého Mitrofána, který hlídal les, náš les. Ten Mitrofán, když ti Banderovci vtrhli do kuchyně a tatínkovi pistoli dával k nosu, tak já jsem dělala rámus, brečela jsem. Bylo mi málo let. A tatínek mi říkal: Schovej se pod postel, to aby mě neviděli. Tatínek pod tím oknem stál dál. U toho šicího stroje. A já jsem tam vlezla s mou sestrou Miluškou a tam jsem usnula. Tak už nevím jaké to bylo, ale pak přišel tatínek a říkal, že pan Novák už je v Pánu. Tři rány dali do gůry a zabili Nováka.“

  • „Tatínek ho ustrojil jak panáka. Tatínek mu koupil oblek, boty, všechno. A když šel, tak mu říkal: ‚Grišo, běž přes Polsko.‘ A když on šel přes Polsko, tak potkal Sáru. Když se Sára s Grišou setkali, hned se zamilovali. A Sára byla naše. Pěkná holka.“

  • „Pepa jezdil do lesa a tahal dříví. Když jednou tahal se dvěma koňmi, nemohl to zdolat. Když koně táhl, oni se zatřepili za dva pařezy. Pepa jim chtěl pomoct, ale koně mu to nedovolili. A jak tahal koně, prasklo mu srdce.“

  • Full recordings
  • 1

    Dvůr Králové nad Labem

    (audio)
    duration: 01:31:18
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Dvůr Králové nad Labem, 23.07.2020

    (audio)
    duration: 01:01:34
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kdyby Grišu našli, rodinu by čekala jistá smrt

Anna Butová, dobové foto
Anna Butová, dobové foto
photo: Archiv Anny Butové

Anna Butová se narodila 13. srpna 1928 do rodiny Tomíčkových ve volyňské obci Kněhynky (někdy uváděné jako Kněhyninky) na Volyni v tehdejším Polsku. Její rodiče hospodařili na půdě o rozloze přes osmdesát hektarů a zaměstnávali také množství pomocníků a děveček pro práci v domácnosti. Anna chodila nejprve do polské školy v Kněhynkách a později nastoupila do české školy v Lucku, vzdáleném sedm kilometrů. Oblast během válečných let ovládali Sověti, od roku 1941 Němci a od roku 1944 Volyň definitivně připadla Sovětskému svazu. Annin otec Alexander Tomíček přišel o syna při práci v lese, a možná proto se rozhodl zachránit židovského chlapce jménem Griša. Tento uprchlík z Polska se pro svůj původ dostal do luckého ghetta a krátce poté, co ho čeští sedláci schovali u sebe ve stodole, byli všichni internovaní Židé popraveni. Grišu rodina ukrývala tři roky a nějaký čas schovávala před Němci také ruského zajatce. Po válce otec Grišu vypravil do Palestiny a už ho nikdy neviděl. Komunisté označili rodinu za kulaky, a rodiče pamětnice se proto rozhodli vrátit do Československa. Anna se však provdala za sovětského vojáka Fjodora Buta a do Československa se vrátila až v šedesátých letech. Pracovala v textilním podniku Tiba ve Dvoře Králové nad Labem. Ve Dvoře vychovala dvě dcery a syna. V roce 1995 se k ní dostal novinový inzerát, ve kterém jistý Cvi Goldgammer hledal své zachránce z války. Pamětnice mu zavolala a Cvi ji brzy pozval na návštěvu do Izraele. Ona se na cestu vydala v doprovodu vnučky a s Cvim společně strávili deset dní. V roce 1997 byla spolu se svým otcem (in memoriam) zařazena mezi Spravedlivé mezi národy, lidi, kteří se podíleli na záchraně Židů v letech druhé světové války. Anna Butová zemřela na konci srpna 2020 v Diakonii Dvůr Králové nad Labem.