Mgr. Petr Čapek

„My jsme s ním potom už moc ve styku nebyli, on jezdil hrozně moc po světě, to byla ta Křesťanská mírová konference. Což je také zvláštní téma, protože on v padesátých letech otevíral dveře do Evropy, třeba Martin Niemöller tu byl, slavný teolog a kapitán ponorky za první světové války, člen Vyznávající církve, tak tehdy, když přijel do Prahy a kázal u Martina ve zdi, tak to byla událost. To znamená, v tom zavřeném světě, nebo Hans Joachim Iwand, významný teolog tady byl, a další, Helmuth Gollwitzer, tak to se vítalo, že se otevírají takhle dveře toho času nesvobody. Ale pravdou je, že ta Křesťanská mírová konference, jaksi se to celé zvrtlo v tom východním dohledu. A s tím jsme nemohli souhlasit jako studenti.“

„On měl potom svou pracovnu, kde nebylo skoro nic, jenom stolek a pár věcí, ale potom tam byla druhá místnost se spoustou knih. Bohužel, v závěru života on ty knihy nemohl používat, protože měl velmi chabý zrak, takže to byl takový smutek velikánský, o kterém píše někomu ze svých přátel. No a já jsem za ním zašel a on o ty hovory velmi nestál, zval mě k nim na chlupu, ale já jsem si netroufal ho nějak moc rušit. Ale měl těch pět šest výkladů v tom našem kruhu, to mám tam napsané na tom lejstru, co jsem připravil, a bylo to o Máchovi. Své básně četl, nebo potom někdo jiný, pokud třeba už hůř viděl. A samozřejmě o Florianovi a o Zahradníčkovi. Určitě měl o Janu Zahradníčkovi. Takže… A o svém tatínkovi, o té tiskárně, o tom rozbití té tiskárny a o těch svých bratřích. Takže to byly krásné večery a on se osmělil tam jít na tu faru, já to nerad takhle říkám, ale ono bohužel to ty lidi ohrožovalo. Jako před těmi policajty.“