Leo Cechel

„Jednou jsem se dostal i do plynu. Protože v dole jsou metan, ten je lehčí než vzduch, ten se usazuje nahoře, kysličník uhličitý je dole, kysličník uhelnatý je stejně těžký jako vzduch, tak je v celém profilu, a ještě tam je sirovodík. No a já jsem se dostal... tenkrát jsme dělali zabezpečovací vrty, když se razilo. Tam jsem byl nějaký čas, aby se při ražbě nenarazilo na detrit. Detrit, to je zvodnělý horizont písku a plynu. No a já jsem se dostal, my jsme měli tu mašinu, do metanu pod stropem. Opravdu, jak se to říká, letěl jsem za světlem. A zajímavé je, že během krátkého okamžiku se vám vybaví celý život. Opravdu. Takový film, nevím na základě čeho. A my jsme tam byli, tam byl ještě jeden starší havíř se mnou. A jemu se něco zdálo, jak jsem tam byl pod stropem, tak na mě zavolal. A když na mě zavolal, tak já jsem se pustil toho žebříku a byl jsem už o kousek níž a tam už metan nebyl.“

„Jak jsme se vraceli z té dovolené, tak nás kontrolovali Poláci u hranic tam na Moravě. A to je taková vzpomínka, že jsme vzali jednoho s velkým kufrem, takovýho člověka kolem padesáti let. Teďka mi došlo, že když nás kontrolujou, že jsme vzali toho človíčka a že člověk nevěděl, co v tom kufru je. No ale byli to Poláci a já tam pocházím z toho regionu, tak trochu to nářečí umím. Tak jenom se ptali, odkud jedeme. Tak jsme říkali, že z dovolené, tak nás pustili.“