Anna Marie Čechová - Syslová

"Marie Čechová, když jsem byla vdaná, a teď jsem Syslů. Když jsem přijela z Čech, tak jsem neměla dokumenty o svém sňatku v Německu, tak proto to tady není platné. Tak jsem se začala zase psát jako když jsem se narodila – Marie Syslová. Tak se jmenovali moji předci a já to jméno mám po svém tatínkovi."

"V roce 1968, pracovala jsem na Molotě, když tam poslali ty tanky, říkala jsem si, že asi začne válka. Ty naši neustoupí a bude válka. Poslali tam tanky a Češi se s tím nesmíří. Pamatuju si, jak jsem tam tenkrát byla, jak byli na toho Hitlera nadávali. A Sovětský svaz tenkrát vítali a měli ho rádi. Ale když tam poslali ty tanky, ne ne, to se k nám budou chovat, jako se chovali tenkrát k tomu Hitlerovi. A tak se to i stalo."

"Maminka se vždycky snažila zjistit, kam tatínka odvezli, ale nikdy se nic nedozvěděla. My jsme ještě děti byly v třidátém sedmém roce. My jsme nikam nechodily, ale maminka chodila všade. Ptala se, kde je. ‚Není, vsjo. Něpostupal v ťurmu, něpostupal v NKVD. Něpostupal. Ně tu jego.‘ Jak ho tam vzali, tak ho vyvezli a rozstříleli. Protože hodně říkal: ‚Za čto meňa vzali, za čto, za čto meňa vzali...?‘ Za jazyk, že hodně mluvil a hodně chtěl vědět a znát, za co ho posadili."

"V Borisovce měli velký dům. A chtěli je rozkulačit, když přišly kolchozy, že ‚Sysla nado kulačit‘. A lidi začali vystupovat, že né, když byl hlad, u nás krávy nemohly stát hladem. A on měl hodně sena, hodně měl zrna, tak vždycky říkal, ty můžes hlad trpět, ale ten dobytek nemůže. Ber, kolik potřebuješ slámy, a krm. Až (se ti) urodí (říkal dědoušek), tak (to) vrátíš. Nu, i lidi nechtěli, říkali, že ne, kulačit ho ne, on nám pomáhal, dědoušek. Když se mi polámalo kolo a já jsem mu měl dát za to zrno, peníze nebral, ale zrno. Tak on vždycky říkal, že až se ti urodí, tak dáš. Tak dědečka nekulačili."