Mgr. Vladimíra Cetkovská

* 1941

  • „Pak tam byly takové okolnosti – když nás sovětská armáda osvobozovala, tak se vesničané chovali opravdu pro mě velmi podivně, protože nějaký voják si stáhl ze šňůry na prádlo košili a převlékl se do čistého. A babka, které patřila ta šňůra s prádlem, šla žalovat jeho veliteli a představte si, tam se vyprávělo, že ho zastřelil.“

  • „Tam zase hraje roli můj dědeček, matčin otec. Byl zaměstnán v TOSu a byl vedoucí nějaké účtárny. Když byli zaměstnanci vyzváni, aby šli na nějakou manifestaci tady v Olomouci, tak můj dědeček zavelel svým slečnám podřízeným: ,My budeme dělat něco užitečného a půjdeme odházet sníh.‘ A opravdu šli odházet sníh. A už jsme měli další den dědečka doma, okamžitě ho vyhodili.“

  • „Nebyla jsem nikdy outsider v žádné třídě, protože jsem nikdy nikomu svůj názor nevnucovala a prostě jsem se jako outsider necítila. Ale byla jsem něco zvláštního, protože si pamatuju, a za to se hrozně stydím, že mi do památníku otec napsal něco duchovního – dokonce k tomu udělal takovou náboženskou kresbu – a já jsem se potom bála některým spolužačkám ten památník dát, aby se mi tam podepsaly. Přitom jsem se hrozně styděla, že jsem taková neodvážná nebo nepevná v názorech. Ono to nebylo v názorech, prostě nechtěla jsem být tím outsiderem ve třídě.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 04.07.2021

    (audio)
    duration: 02:07:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Za žádnou cenu nikomu neublížit

Vladimíra Cetkovská, 2021
Vladimíra Cetkovská, 2021
photo: Post Bellum

Vladimíra Cetkovská, rozená Hornová, se narodila v Olomouci 15. května 1941 Evě a Vladimíru Hornovým. Oba rodiče byli silně věřící, praktikující katolíci. Druhou světovou válku prožila rodina převážně v Olomouci. Otec nemohl v té době sehnat práci a Hornovi tehdy žili z toho, co načerno propašoval od svých rodičů – sedláků z Dřevnovic na Hané. V Protektorátu Čechy a Morava za to mohl hrozit i trest smrti. Příběh Vladimíry Cetkovské je do jisté míry úzce spjatý právě s jejím otcem. Vladimír Horn po válce v roce 1945 vstoupil do československé armády. Víra a vojenství, dva absolutní protiklady, s jejichž propojením se nikdy vnitřně nevyrovnal, vedly až k rozpadu rodiny. Vladimíra byla ve třetí třídě, když v roce 1949 zorganizovala na jednom školním výletě útěk na nepovolenou mši. Díky tomu, že její otec patřil k státním zaměstnancům, neměla ona ani její sestra Eva problémy s přijetím na střední a vysoké školy. Po olomouckém gymnáziu vystudovala dálkově Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze. Promovala v roce 1961. Svůj profesní život zasvětila učitelství. I přesto, že na kantory v době komunismu byl vyvíjen silný tlak k součinnosti s režimem, Vladimíra Cetkovská nikdy nevstoupila do strany – i když jí slibovali místo zástupkyně a později i ředitelky. Záhy po sametové revoluci v roce 1989 se nemohla smířit se skutečností, že lidé, kteří za minulého režimu patřili např. ke Státní bezpečnosti, se najednou objevují v řadách Občanského fóra. Proto do něj odmítla vstoupit, i když jí to bylo několikrát nabízeno. Během 90. let se Vladimíra Cetkovská stala ředitelkou ZŠ Zeyerova v Olomouci.