Jana Chalupová

* 1939

  • „Napsáno v Jiřicích za německé okupace. V těchto letech byla velká bída: jak o mouku, chleba, tak o maso a masné výrobky. Josef Salač, řezník z Kostelce nad Labem, a další jako Bohuslav Kaper, mlynář v Lobkovicích, řezník Čejka z Kostelce prodávali a hlavně dodávali těm rodinám pozatýkaných potraviny. Oni byli věznění, že nenáviděli Němce a že byli dobrými Čechy a vlastenci. Na udání pak všechny většinou pozatýkali a hlavně řezníky uvěznili v Pečkárně. To stačilo, co tam s nimi dělají. Kdo je udal, se dnes neví. Když je všechny pochytali, tak začal soud. Čejka, jelikož byl strašpytel a Němci, kteří ho vyslýchali, to postřehli, tak při výsleších seděl s nimi. Ty mu dávali cigarety a on, co věděl, povídal. Ale nevěděl všechno. Hlavně nevěděl, kde se dobytek porážel a komu se rozdával. Salač byl odvážný člověk, to už měl známé i kamarády a porážel třeba i někde na zastrčené louce. Tak Němcům škodu dělal a našim lidem, kde mohl, pomáhal.“

  • „On v té době, jakmile se dozvěděl, že bude soud, oslovil toho mého dědu, jestli by ho z té továrny Avia nevyvezl. Děda sebral kolo, jel tam a šel podle plotu, jestli ho tam neuvidí. Taky ho tam uviděl a křiknul na něj. Pan Salač přišel k plotu a děda mu řekl: ‚Pepíku, u nás máš dveře otevřený, jak se odsud dostaneš, to je tvoje věc, ale dělej to chytře.‘ Pan Salač, jak víme z toho vyprávění od něj i z těch dokumentů, co jsem četla, oslovil ne lidi od dědy, ale nějakého pana Horního, který tam taky jezdil, jestli by ho nevyvezl, že chce nějakému bachaři sehnat lak na skříně. Sháněl ho nějaký bachař. On mu řekl, že jo, ale že se jde nejdříve telefonicky zeptat, jestli tam pojede. Šel k telefonu, mezitím pan Salač, bylo pošmourno, deštivo, vzal papír, namočil ho v kaluži s pískem, zadělal okna a lehl si pod palubní desku v nákladním voze. Pan Horní přišel a řekl: ‚Tak jedeme!‘ Jeli přes bránu, tam esesáci koukli jenom do korby zezadu, protože bylo deštivo. Taky koukli k tomu panu Hornímu do kabiny, nic neviděli a řekli: ‚Jeďte.‘ Tím byl pan Salač vyvezen ven.“

  • „Potom děda řekl, že už pan Salač na půdě nemůže. Spolu s ním, když lidi nebyli na dvoře, tak vykopali za sklepem takovou díru s okýnkem, kde se mohlo jenom vleže prolézt. Byla to taková místnůstka, kde pan Salač strávil dva roky.“

  • Full recordings
  • 1

    Kostelec nad Labem, byt pamětnice, 11.04.2015

    (audio)
    duration: 42:30
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jak se odsud dostaneš, to je tvoje věc. Ale prosím tě, udělej to chytře

Svatební foto.jpg (historic)
Jana Chalupová
photo: Sběrač Karel Kužel

Jana Chalupová se narodila 14. ledna 1939 v Novém Bydžově. Vystudovala gymnázium a poté matematiku a fyziku na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V roce 1962 se seznámila se svým manželem a o rok později měli svatbu. Pamětnice se po svatbě dozvěděla, že manželovi rodiče Anna Chalupová a Josef Chalupa u sebe za druhé světové války v době heydrichiády dva a půl roku ukrývali uprchlého vězně Josefa Salače. Šlo o řezníka v Kostelci nad Labem, který během protektorátu pomáhal zásobovat potravinami rodiny uvězněných sokolů. Po atentátu na Heydricha byl Josef Salač uvězněn a díky velké shodě náhod se mu podařilo uprchnout a následně se dostat do Jiřic k Chalupovým, kde se skrýval až do konce druhé světové války.