The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Charvátová (* 1953)

• narodila se 17. května 1953 v Pelhřimově

• po základní škole absolvovala gymnázium i vysokoškolská studia

• zpět na základní školu v Novém Rychnově se vrátila jako učitelka

• karierní postup po sametové revoluci

• v roce 2023 žila v Pelhřimově

Šťastná událost s trpkou příchutí

Marie Charvátová, rozená Kučerová, se narodila 17. května 1953 v Pelhřimově. Vyrůstala s rodiči a bratrem v Čejkově na Českomoravské vrchovině. Šťastný okamžik narození pamětnice do rodiny poněkud zakalila událost z 1. 6. 1953 – vyhlášení měnové reformy. I přes veškeré ujišťování vlády, že měnová reforma nebude, provedena byla. Naprostá většina lidí přišla o své úspory. Tento krok tak podstatným způsobem negativně ovlivnil finanční situaci prakticky každé rodiny.

Matka byla vyučená švadlena a otec truhlář.  Školní docházku pamětnice zahájila v jednotřídce v Čejkově. V té době ji navštěvovalo sedm dětí. Od druhé třídy, po zrušení jednotřídky, nastoupila na základní školu v Novém Rychnově. Nemohla tušit, jak důležitou roli bude tato základní škola v jejím životě hrát.

Po absolvování gymnázia v Pelhřimově vystudovala pedagogickou fakultu se zaměřením matematika – zeměpis. Po ukončení pedagogické fakulty pamětnice učila rok v Pelhřimově, dále pak celý život na „své“ základní škole v Novém Rychnově, z toho sedmadvacet let vykonávala funkci ředitelky školy.

Ústně tradované vzpomínky

Vzpomínky na celý život si odnesl otec pamětnice z období druhé světové války a podělil se o ně. Byl totálně nasazen v koncentračním táboře Osvětim jako truhlář. Od vězňů ho odlišovalo pouze civilní oblečení a bydlení sice v areálu koncentračního tábora, ale v domcích. Permanentně ohroženi na životě byli však i všichni totálně nasazení. Zastřelen byl například muž, který při vykládání rozžhavených cihel jich několik upustil. Otci pamětnice se podařilo v době osvobozování Osvětimi utéct a schovat se ve vlaku s uhlím. Tak se dostal nejprve do Polska a později do Ostravy. Přestože byl vychován ve víře, po hrůzách, jichž byl v Osvětimi svědkem, již nikdy nebyl schopen vstoupit do kostela. Byl také velmi skeptický vůči vyprávění některých přeživších z koncentračního tábora o organizování odboje v táboře.

Dějinné milníky

V životě pamětnice existují dva dějinné milníky. Na okupaci republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 si vzpomíná docela přesně. Bylo jí tehdy patnáct let a chystala se na gymnaziální studia. Již první den okupace se rodiče snažili zajistit zásobu základních potravin – chleba, mouky, cukru.  V roce 1969, po upálení Jana Palacha, se účastnila studentských demonstrací. V období normalizace žila studentským životem a cíle vystudovat vysokou školu se jí podařilo dosáhnout.

Sametovou revoluci v listopadu 1989 prožívala ve škole v Novém Rychnově. Personální změny ani zde na sebe nenechaly dlouho čekat. Pamětnice se zúčastnila konkurzu na ředitele školy a uspěla v něm. Od dubna 1990 se tak na dalších sedmadvacet let stala ředitelkou „své“ základní školy. Ani po odchodu do důchodu však školu zcela neopustila a i ve svých sedmdesáti letech zde vypomáhala.

V osobním životě se musela, krátce po oslavě svých padesátin, vyrovnat s tragickým odchodem manžela. Zvládnout toto nejtěžší životní období jí pomáhala její optimistická a veselá povaha. Vždy měla ráda život a lidi kolem sebe. Nejvíce hrdá byla však na to, že dobře vychovala dceru a syna. Velkou radost jí přinášela i čtyři vnoučata. Milovala zahradu i cestování. Velký důraz kladla na důležitost stálého vzdělávání se, a to i přes veškerý technický pokrok, který doba přináší. A hlavně: spoléhat se sama na sebe a radovat se z maličkostí.

V roce 2023 žila Marie Charvátová v Pelhřimově.