„Bylo to v době února, to víte, všude plno milice. A my jsme tam dělali odbíhače. Sem potom přijel Zápotocký, prezident, to se hodně slavilo. Na předku byli havíři, kteří vrtali a dělali tu štolu, ale tohle to zase bylo, byli lidi, kteří odbíhali s těmi vozíky. Ty vozíky se svážely k šachtě, tak jsme si ty vozíčky zapnuli, a ono bylo nanejvýš správné asi jen čtyři, a my jsme si jich tenkrát udělali patnáct s tím Honzou, abychom si to usnadnili. A my jsme nevěděli, že je tam takový velký sráz k té šachtě, a ono nám to uteklo. Brzdili jsme to pajcry a ono nám to ujelo a spadlo to tam do té svážné, na té pětce. Ještě bylo štěstí, že tam byl vedoucí pan Sirotek, že se nás zastal, my jsme mysleli, teď nás zavřou, protože to bylo v tom únoru a oni hledali, že to byla nějaká sabotáž.“
Josef Cihelka se narodil v roce 1927 v Mokrovratech u Dobříše, kde měl jeho otec koloniál. Navštěvoval obecnou školu v Mokrovratech a měšťanku v Novém Kníně. Vyučil se obchodním příručím, zkoušky skládal v Praze v obchodě u Kulíka. Ke konci druhé světové války v roce 1945 musel nastoupit na nucené práce na kopání zákopů v okolí Židlochovic a Nosislavi na jihu Moravy, podařilo se mu ale s kamarádem utéct a v pořádku se vrátil domů. Po válce pracoval v obchodě na Dobříši, vzpomíná na potravinové balíčky z UNRRY, ve kterých se skrývaly například arašídové pomazánky nebo rybičky v oleji. Na Dobříši se také seznámil se svou ženou, vzali se a měli spolu tři děti. V roce 1948 nastoupil Josef Cihelka do uranových dolů v Příbrami, pracoval na šachtě 5 a 6 jako odbíhač, který měl na starost svážení vozíků. Kvůli úrazu ale práce zanechal a vrátil se zpět do obchodu, který ho bavil a stal se mu celoživotní náplní. Pracoval v Jednotě, vedl prodejnu v Novém Kníně a v Boroticích. Rád cestoval, dostal se ale jen do zemí bývalého východního bloku. Dnes už je vdovec a v době natáčení rozhovoru žil v Domově pro seniory na Březových Horách.
