Tomáš Císařovský

„Témata jsme si nacházeli sami. Samozřejmě byly základy. Kresba figury, portrét, akt, zátiší, volné zátiší, volná kompozice. A do toho se dalo dát strašně moc. Ale v zásadě jsme byli v takové schizofrenní situaci, že jsem levou zadní plnil tyto úkoly, aby člověk prolezl a devadesát procent času si člověk šetřil, aby dělal to, co chce. To, co uznal za nutné. Protože v té době už sílily ozvuky uměleckého proudu, který šel západní Evropou a Amerikou. My tomu říkali nová vlna. To nás velmi oslovilo. Vlastně na základě toho jsme se sčuchli s kolegy a vytvořili nějaké generační jádro. Začali jsme hledat možnosti, jak se mezi sebou konfrontovat, ukazovat svoje práce a ukazovat je i jiným lidem, které by to mohlo zajímat.“

„A hlavní věc, fatálně existenční byla, že pokud člověk nejel v tom systému fondů a svazů, tak vlastně byl příživník. Neměl žádné razítko v občance. Tím pádem po první kontrole šel někam, nevím kam. Měl těžké problémy, musel se někde zaměstnat. Spousta lidí to řešila paralelním světem, měli kotelny, úklidy. Nicméně tento korupční systém fungoval dokonale. Devadesát procent lidí dělalo vše proto, aby v tom fondu, kvůli těm výhodám, byli integrovaní.“