Tomáš Císařovský

„A hlavní věc, fatálně existenční byla, že pokud člověk nejel v tom systému fondů a svazů, tak vlastně byl příživník. Neměl žádné razítko v občance. Tím pádem po první kontrole šel někam, nevím kam. Měl těžké problémy, musel se někde zaměstnat. Spousta lidí to řešila paralelním světem, měli kotelny, úklidy. Nicméně tento korupční systém fungoval dokonale. Devadesát procent lidí dělalo vše proto, aby v tom fondu, kvůli těm výhodám, byli integrovaní.“

„To tehdy, v osmdesátém sedmém nebo osmém, jsme s kamarády šli do hospody na Ladronce na Smíchově. Tam byl sjezd Charty a my tam byli. Můj kamarád si všiml oknem, že tam přijíždějí antony. Tehdy jsme oba byli na akademii. Strčil do mě, že skočíme oknem, aby na škole nebyly problémy. Tak jsme vyskočili oknem. Ale tam samozřejmě byli připravení a rovnou nás šoupli do těch antonů. To byl tehdy takový nejdelší a dost odporný moment, kdy oni skutečně neustále vytáčeli telefon na akademii, ale naštěstí se rektorovi nemohli dovolat. Říkali, že buďto jim řekneme, kdo nám o setkání řekl a co jsme tam vyváděli, nebo to hodně bude zajímat našeho rektora.“