Jaromír Čížek

* 1924

  • „Když byly tyto průjmy, tak prostě nebyly žádné léky. Nic. Tak jsme jedli lžící lógr z kafe, které jsme tam dostávali. To byla vlastně nějaká melta. Tak jedině lógr jsme mohli. Riskovat to, že když na cestě [se vám chtělo odskočit – pozn. aut.], tak [jste si – pozn. aut.] musel odskočit na honem jenom vedle pochodujícího průvodu, průvod se nezastavil, esesák do vás šťoural a vy jste měl průjem. To byly takové hrozné trapasy.“

  • „To byl prvně bombardovaný alterbahnhof v Berlíně a to jsme se zachránili, že nás vyhnali o půl hodiny [dříve – pozn. aut.] nebo jak. Viděli jsme za námi, že se tam bombarduje, a my jsme byli na trati kus za Berlínem. Tak jsme dojeli dolů do Finsterwalde, tam nás vyložili na práci a tam jsme dělali do podzimu čtyřiačtyřicátého roku.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha - Písnice, 20.06.2013

    (audio)
    duration: 04:43:05
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ale nechtěli vzít mě, chtěli vzít mého bratra, protože jsem byl ještě kluk

Jaromír Čížek, 1942
Jaromír Čížek, 1942
photo: archiv Jaromíra Čížka

Jaromír Čížek se narodil 17. června 1924 v Dolních Beřkovicích u Mělníka v tehdejším Československu. Vychodil obecnou a měšťanskou školu a poté nastoupil na Vyšší průmyslovou školu v Roudnici nad Labem. Dne 20. června 1942 byl zatčen v souvislosti s tzv. roudnickou perzekucí studentů, a jelikož se v době zatýkání nenalézal v prostorách školní budovy jako drtivá většina jeho spolužáků, přijeli si pro něj čeští četníci do Bechlína, kam se mezitím rodina odstěhovala. Spolu se spolužáky z průmyslové školy a se studenty roudnického gymnázia byl vězněn v Malé pevnosti Terezín za údajné osnování atentátu na Oberlehrera Alfreda Bauera, ředitele německé školy v Roudnici nad Labem. Pamětník pracoval na venkovních komandech, v Ústí nad Labem, v Lovosicích a na dalších místech. Ve dnech 26. nebo 27. listopadu 1942 byl z Malé pevnosti propuštěn, ale musel se hlásit na kladenském gestapu, které ho poslalo na nucené nasazení do Hněvic u Roudnice nad Labem. Od prosince 1943 do 5. května 1945 byl nuceně nasazen v Berlíně, ve Finsterwalde (u města Cottbus) a nakonec v Davli. Dne 5. května 1945 odjel do Prahy, kde se v Chuchli setkal s Ruskou osvobozeneckou armádou, se kterou se spojil a postupoval na Dobříš. V květnu 1945 působil spolu s ostatními spolužáky v Revoluční národní gardě v Ústí nad Labem a po ustanovení průmyslové školy v témže městě začal znovu navštěvovat střední školu. Po dokončení průmyslovky pracoval jako strojař-konstruktér v Ústí nad Labem, v Brodcích nad Sázavou a v Praze a poté ve Výzkumném ústavu práškové metalurgie a v klenotnictví. Pracoval i jako tajemník Národního výboru v Praze-Písnici. Tam také v roce 2016 žil.