The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Manuel Cuesta Morúa (* 1962)

• narodil se 31. prosince 1962 v Havaně, Kubánské republice

• historik, spisovatel a politický analytik

• v roce 1986 dokončil studium historie a následně doktorské studium politologie a mezinárodních vztahů na Univerzitě v Havaně

• v roce 1991 se stal členem politické organizace Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática Cubana) a v roce 1996 byl jmenován jejím předsedou

• v roce 2002 založil Progresivní oblouk (Arco Progresista), organizaci, která zaštiťuje sociálnědemokratické skupiny v Kubě i zahraničí

• v roce 2015 vytvořil platformu „Jiný 18“ (Otro 18) s cílem podporovat nezávislé kandidáty ve volbách v roce 2018

• v současnosti pokračuje ve svých aktivitách zaměřených na transformaci volebního systému na Kubě

• žije v Havaně

*** Česká verze příběhu následuje po španělském originále ***

“Nunca había debate dentro de la izquierda, todo siempre era solo sobre la Revolución”, comenta Manuel Cuesta Morúa, líder del partido político opositor al régimen en Cuba “Arco Progresista”, su descontento con la cultura política en el país.

Pizza por arroz frito

Manuel Cuesta Morúa nació en La Habana, República de Cuba el 31 de diciembre 1962. Proviene de una familia humilde obrera. Su padre era zapatero y su madre abogada laborista. Ambos apoyaron a la Revolución cubana de Fidel Castro en 1959, sin embargo, su padre Rogelio se desencantó tempranamente del sistema castrista, porque encarcelaron su amigo cercano. Murió, cuando Manuel tenía apenas nueve años. Desde el inicio su madre vivió cohesionada al proceso revolucionario. A Manuel lo crió su abuela paterna, dentro de la doctrina de la Iglesia Bautista del Séptimo Día, estos credos dejaron profundas huellas en su niñez y adolescencia. Manuel se acuerda de la crisis alimentaria en 1970, la cual se debió al fracaso de la “zafra de los diez millones”, cuando el Gobierno dedicó todos los recursos y los esfuerzos del país a fin de conseguir la producción de 10 millones de toneladas de azúcar, cuyo único logro fue paralizar al resto de la industria en Cuba. “Ya no había arroz frito, empezamos a comer pizza, era cuando por primera vez apareció pizza en Cuba. El Gobierno buscó con que sustituir la alimentación criolla. También introdujeron el té ruso”, comenta Manuel este momento de su infancia.

No hay políticos, solo funcionarios

Cuando Manuel tenía 15 años, gracias a una beca estudiantil su madre lo envió fuera de la ciudad, con el objetivo de disminuir la influencia religiosa de su abuela paterna en su formación. Las escuelas en el campo Manuel describe con aversión: “Representaron ruptura del sistema familiar, familia es muy importante para un adolescente, era fatal. Querían desaparecer las ´malas´ prácticas mostradas en el círculo familiar, querían asegurarse de la adoración hacia comunismo”, aseveró Manuel, asimismo recuerda que la cosecha de mandarina, fresa y toronja para exportación era el inclemente trabajo de muchos niños. “Educación no era gratuita, yo la pagué, la pagué con mi trabajo”, añade Manuel. Durante los años setenta la prioridad de Manuel fue estudiar y leer: “Hay que buscar más allá de lo que te enseñan. Ver lo que pasa en el extranjero. Leía más de lo que me mostraba el marxismo”, subraya. Manuel siempre ha intentado prepararse políticamente: “No hay políticos en Cuba y es una debilidad, hay solo funcionarios. Fidel Castro destruyó la posibilidad de la política”, valida Manuel su elección de acercarse a la problemática.

Los economistas a las cárceles

Manuel entró a la “Unión de Jóvenes Comunistas”, sin embargo, acota que más que ideología ello respondió a una convención social. Abandonó esta organización en 1991. Durante sus estudios formó parte de la juventud socialista, la cual comenta con decepción: “Jóvenes, en mayoría hijos de los obreros, no hicieron mucho para la política y cambio, porque querían asegurarse de cierta movilidad. Existía mucho control sobre la autonomía de los jóvenes”. En 1986 terminó la Universidad en La Habana, con especialidad en Historia y posteriormente el posgrado en Politología y Relaciones Internacionales. Los años ochenta significaron para Manuel una época de falso bienestar, lo cual comenta de la siguiente manera: “Fidel mandó a los economistas a la cárcel, los que proclamaron la necesidad de la apertura del mercado. Fidel se negó a todo, a cualquier tipo de la apertura”. Los manejos del sistema económico cubano se profundizaron en los años noventa, causando crisis socioeconómica llamada el “periodo especial”[1]. La ruptura definitiva de Manuel con el régimen castrista se dio en aquella época, cuando decidió unirse a la disidencia y mantener comunicación abierta con el grupo de intelectuales de Vladimiro Roca[2]. Manuel entró al grupo opositor “Corriente Socialista Democrática Cubana”, de la cual lo proclamaron Secretario General en el año 1996.

La nueva izquierda en Cuba

Desde los noventa, Manuel se abocó al diálogo político con varias organizaciones independientes en Cuba incluso en el extranjero. En 2002 fundó el “Arco Progresista”[3], organización que actualmente preside, que reúne a organizaciones de naturaleza socialdemócrata, específicamente la “Coordinadora Social Demócrata de Cuba”, “Corriente Socialista Democrática de Cuba”, “Partido del Pueblo” y “Partido Arco Progresista”, entre otros. El objetivo del partido “Arco Progresista” es promover el diálogo sobre la nueva izquierda en Cuba y asimilar la plataforma socio-demócrata al crear un partido opositor consistente hacia el régimen. “Nunca había debate dentro de la izquierda, sobre el derecho u origen, había que iniciar el debate político fuera del tema de la Revolución,” expone Manuel. La constitución del partido se realizó con el propósito “de presentarle al pueblo de Cuba una alternativa de futuro cultural, político, social y económico de orientación socio-demócrata, en el sentido amplio, profundo, flexible, dinámico y evolutivo de esta tradición política internacional”.[4]

Plataforma “Otro 18”

En momento de lograr una transición político - pacífica en el país Manuel diversificó las actividades de “Arco Progresista” al establecer un proyecto llamado “Otro 18”[5], plataforma, cuya iniciativa emergió en agosto del 2015, en base a lo anunciado por el gobernante Raúl Castro, dónde menciona su futuro abandono del poder en 2018. El proyecto propuso desde sus inicios acoger las propuestas ciudadanas y con ello dar pie a una nueva ley electoral. Es así, como Manuel se enfoca en las reformas electorales y la promoción de la política independiente. En un principio, tanto los disidentes como los ciudadanos criticaron el funcionamiento de la iniciativa, al señalarla de un gran fiasco, debido a las diferentes expectativas de la gente. Para la sociedad el objetivo significó postular al candidato, lograr competir y ganar las elecciones. Del otro lado, el objetivo de la plataforma, al ser consciente de que el Gobierno no iba a permitir la victoria de la oposición política, fue que los candidatos independientes se presentasen de forma masiva y en el territorio nacional. “Y esto lo logramos, pasó también en noviembre 2019 con la iniciativa ´Otro 19´, cuando los postulantes opositores tenían el impacto masivo en las elecciones”, añade Manuel y lamenta que “este proceso de conciencia masiva, de la crítica masiva del régimen no lo vio mucha gente como el éxito”.

Mostrar alternativas a la gente

Actualmente para su movimiento por una “Propuesta de la reforma electoral”[6] colectó más que 5,000 firmas de los ciudadanos. “Seguiré la reforma constitucional, debe de comenzar ya. Es complicado, pero estamos en su organización justo ahora. […] Hay que tener capacidad y recursos para contribuir a la reconstrucción de Cuba”, asume y pondera Manuel las presentes actividades que desempeña en Cuba. Ha vivido inmerso en numerosos arrestos y actos de repudio a lo largo de su vida política como defensor de derechos humanos, no obstante, su mayor temor es que: “Por todo lo que hemos luchado mucha gente, nunca tengamos el respaldo del ciudadano cubano”. Sin embargo, pese a las dificultades y el miedo de la sociedad para aceptar algo nuevo, Manuel sigue en su lucha por la democracia: “Es una carrera de resistencia, hay que apoyar a la ciudadanía. Mostrar a la gente una alternativa, porque darla a conocer, es fundamental”, cierra Manuel la entrevista con determinación.

 

 

[1] El periodo especial es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] La entrevista con el disidente Vladimiro Roca puede encontrar en el archivo de “Memory of Nations”: https://www.pametnaroda.cz/es/roca-antunez-vladimiro-20180708-0

[3] Página oficial de Arco Progresista aquí: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[4] Fuente es la página oficial de Arco Progresista: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[5] Más información sobre la plataforma pueden encontrar aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-otro-18-seguridad-del-estado-presiones-/150907.html o aquí: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-municipales-cuesta-morua-candidatos-/149887.html

[6] Reforma electoral de Manuel Cuesta: 1. Elección directa del presidente. 2. Reconocimiento de pluripartidismo. 3. Eliminación de la Comisión de la Candidatura. 4. Independencia del Instituto Electoral y otras instituciones.

*** Česká verze ***

„Nikdy neexistovala diskuse v rámci kubánské levice, vždy se řešily jen záležitosti kolem revoluce,“ popisuje Manuel Cuesta Morúa, lídr opoziční politické strany na Kubě Progresivní oblouk, nedostatečnou politickou kulturu v zemi. O její přeměnu usiluje již 30 let.

Pizza místo rýže

Manuel Cuesta Morúa se narodil v Havaně v Kubánské republice 31. prosince roku 1962. Pochází se skromné rodiny. Jeho otec byl ševcem a matka poradkyně v oblasti pracovního práva. Oba rodiče podporovali kubánskou revoluci Fidela Castra v roce 1959, ale jeho otec Rogelio na nastolený castrismus brzy zanevřel, jelikož nový režim odsoudil a zavraždil jeho blízkého kamaráda. Jeho otec zemřel, když bylo Manuelovi teprve devět let.

Jeho matka naopak celý svůj život zasvětila idejím revoluce. Manuela vychovávala babička z otcovy strany, u které vyrůstal pod silným vlivem Církve adventistů sedmého dne, což ovlivnilo celé Manuelovo dětství a dospívání. Ze svého dětství si Manuel vybavuje potravinovou krizi v roce 1970, která vypukla kvůli nepovedené „sklizni deseti milionů“, když chtěla kubánská vláda vypěstovat deset milionů tun cukru a na dosažení tohoto cíle ochromila další průmysl na ostrově. „Na Kubě došla rýže, proto jsme začali jíst pizzu, která se tehdy objevila na Kubě poprvé. Kubánská vláda hledala, čím nahradit tradiční kreolskou stravu a potraviny. Také se u nás poprvé objevil ruský čaj,“ vzpomíná Manuel.

Politici nejsou, jen funkcionáři

Když bylo Manuelovi 15 let, jeho matka ho poslala na stipendium na školu na venkově, s cílem omezit vliv náboženství Manuelovy babičky při jeho výchově. Školy na venkově popisuje Manuel s nechutí. „Představovaly naprosté rozrušení tradičního uspořádání rodiny, rodina je pro dospívající jedince velmi důležitá, mělo to fatální důsledky. Komunisté chtěli, aby zmizely ,nesprávné návyky a zvykyʻ osvojované v rodinném kruhu, chtěli, aby mladí vzhlíželi jen ke komunistickému systému,“ popisuje Manuel. Také si vybavuje povinné dětské práce na plantážích s mandarinkami, jahodami a grapefruity, které byly běžnou součástí těchto škol. „Vzdělání nebylo zadarmo, já jsem si ho zaplatil, zaplatil jsem ho svou prací,“ dodává.

V 70. letech bylo pro Manuela prioritou studium. „Je potřeba neustále si rozšiřovat obzory, sledovat, co se děje v zahraničí. Četl jsem mnohem více než to, co nám diktovala marxistická ideologie,“ vysvětluje. Manuel vždy kladl důraz na svou průpravu v politice. „Na Kubě nejsou politici, jen funkcionáři, a to je velkou slabinou. Fidel Castro zničil veškeré možnosti v politickém prostředí,“ vysvětluje Manuel své rozhodnutí věnovat se právě politice.

Ekonomové ve vězení

Jako mladík vstoupil Manuel do Unie mladých komunistů (Unión de Jóvenes Comunistas), ale podotýká, že to bylo spíše kvůli společenskému tlaku než z přesvědčení. Z unie vystoupil v roce 1991. Během studií patřil mezi aktivní socialistickou mládež, kterou ale kritizuje: „Dospívající, hlavně potomci dělníků, pro politiku a změnu neudělali vůbec nic, mysleli jen na svůj blahobyt a jistotu. Je ale pravdou, že systém mladé hodně kontroloval a omezoval jejich autonomii.“

V roce 1986 dokončil studia na Univerzitě v Havaně se specializací v historii a následně úspěšně ukončil doktorské studium politologie a mezinárodních vztahů. Období 80. let pro Manuela představuje etapu „falešného blahobytu“, jehož příčiny popisuje: „Fidel poslal mnoho ekonomů do vězení, hlavně takové, kteří se přikláněli k otevření kubánského trhu. Fidel zavrhl jakýkoliv náznak uvolňování kubánské ekonomiky z rukou státu.“

Nastolená ekonomická strategie přetrvala až do 90. let, kdy vyústila v socioekonomickou krizi nazývanou „speciální období“ (periodo especial)[1]. V této době se Manuel definitivně odstřihl od komunistického režimu a přidal se k opozičnímu hnutí intelektuálů v čele s Vladimirem Rocou[2]. Manuel vstoupil do nezávislé organizace Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática Cubana) a v roce 1996 byl zvolen jejím předsedou.

Nová levice na Kubě

Během 90. let navázal Manuel kontakt s různými nezávislými organizacemi na Kubě, ale i v zahraničí. V roce 2002 založil vlastní organizaci Progresivní oblouk (Arco Progresista)[3], které i v současné době předsedá a která ve své podstatě zaštiťuje další lidově demokratické strany a hnutí na Kubě. Součástí seskupení jsou již zmíněný Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática de Cuba), Strana lidu (Partido del Pueblo) a Strana Progresivního oblouku (Partido Arco Progresista) a další. Strana Progresivního oblouku si klade za cíl podporovat nová levicová hnutí na Kubě a vytvořit platformu se sociálnědemokratickými hodnotami.

„Nikdy neexistovala diskuse v rámci kubánské levice, vždy se řešily jen záležitosti kolem revoluce, bylo na čase zahájit debatu o dalších tématech,“ vysvětluje Manuel. Stanovy opoziční politické Strany Progresivního oblouku byly určeny a zapsány se záměrem „představit lidu kulturní, politickou, sociální a ekonomickou alternativu v rámci sociální demokracie, v širokém kontextu a ve flexibilním, dynamickém a rozvíjejícím se prostředí mezinárodní politiky“.[4] 

Platforma „Jiný 18“

Se záměrem dosáhnout politické změny na Kubě rozšířil Manuel aktivity Progresivního oblouku a v roce 2015 začal pracovat na projektu jménem „Jiný 18“ (Otro 18)[5], na iniciativě vzniklé jako reakce na prohlášení Raúla Castra o jeho odstoupení z postu prezidenta v roce 2018. Hlavní náplní Manuelovy činnosti je právě volební reforma a podpora nezávislé politiky. Projekt si od začátku kladl za cíl shromáždit návrhy občanů týkající se nového volebního zákona. Zkraje se Manuelovo hnutí „Jiný 18“ muselo potýkat s kritikou ostatních oponentů a občanů kvůli jejich odlišným očekáváním, které iniciativa nenaplnila a kteří ji označili za velké fiasko. Občanská společnost si od platformy slibovala nezávislé kandidáty a jejich vítězství ve volbách. Na druhé straně, cílem Manuela a zakladatelů platformy, kteří již dopředu věděli, že kubánská vláda nepřipustí vítězství opoziční politické strany, byla vůbec přítomnost nezávislých kandidátů v masivním počtu a ve všech regionech Kuby, nikoliv jejich vítězství.

„A to jsme naplnili, a znova jsme to dokázali v listopadu 2019 s iniciativou ,Jiný 19ʻ, když měli opoziční kandidáti ve volbách opravdu velký dopad,“ vysvětluje Manuel a lituje, že „tento proces procitnutí a probuzení občanské společnosti, silné kritiky vůči režimu, nepovažují ostatní za úspěch“.

Ukázat lidem alternativu

Manuel pro svůj aktuální projekt „Návrh reformy volebního systému“ (Propuesta de la reforma electoral)[6] shromáždil více než 5 tisíc podpisů kubánských občanů. „Pokračuji v práci na reformě ústavy, je nejvyšší čas, aby se změnila. Je to komplikované, ale právě na ní intenzivně pracujeme. (…) Přispět k rekonstrukci Kuby je možné jen s prostředky a schopnými lidmi,“ popisuje Manuel své současné aktivity.

Během svého politického počínání a jako obránce lidských práv byl Manuel nespočetněkrát zadržen a vyslýchán, má zkušenosti i s „akty zavržení“ (actos de repudio) sousedy nebo jinou komunitou. Největší svou obavu Manuel popisuje s úzkostí: „Za všechno, za co jsme my oponenti bojovali, nebude mít nikdy podporu u kubánských občanů,“ a vysvětluje, že kubánská společnost se bojí přijímat jakékoliv změny, něco nového. „Je to běh na dlouhou trať, musíme pracovat s občanskou společností. Ukázat jim alternativu, ukázat, že existují i jiné možnosti, protože to je základem všeho,“ uzavírá Manuel rozhovor s odhodláním bojovat dál za demokracii na Kubě.

 

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ (periodo especial). Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Rozhovor s Vladimirem Rocem můžete nalézt v archivu Paměti národa: https://www.memoryofnations.eu/en/roca-antunez-vladimiro-1942

[3] Oficiální stránky politické strany Arco Progresista ve španělském jazyce zde: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[4] Stanovy Strany Progresivní oblouk je možné nalézt ve španělském znění zde: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[5] Více informací o platformě můžete nalézt ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-otro-18-seguridad-del-estado-presiones-/150907.html nebo zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-municipales-cuesta-morua-candidatos-/149887.html

[6] Návrh volební reformy Manuela Cuesty: 1. Přímá volba prezidenta. 2. Uznání plurality, vícestranictví. 3. Zrušení Komise pro kandidaturu. 4. Nezávislost Volebního institutu a dalších volebních orgánů.