„Z Prahy byl vypravený vlak na Jihlavu, bylo asi půl jedenácté. Když jsme přišli na Wilsonovo nádraží, bylo asi půl páté nebo něco. A že bude vypravený na Jihlavu v půl jedenácté z hlavního [nádraží – pozn. autor]. Vypraven. Tak jsem se nechal převézt do Prahy. Oni [říkali – pozn. autor], že nás převezou do jedné vesnice, že je tam takový lágr. To já jsem nechtěl, hned jsem šel na Wilsonovo nádraží.“
„Šli jsme až do Terezína. Chytili nás na hranicích, tak jsme v Lovosicích byli zavření asi pět dní a odtud jsme pěšky šli přes louku do Terezína. Do lágru. A z Terezína jsme chodili na práci.“
„Právě odtud nás převezli do toho Gross-Rosen, tam jsem dělal skoro dva roky, a odtud, když už se fronta tlačila sem, Američané už byli ve Francii a Rusové se také tlačili, tak jsme dělali... jsme tomu říkali pochod smrti. Jsme vyšli a právě jsme šli pěšky do Dachau.“
František Cvingráf se narodil 28. listopadu 1923 v obci Rudlice u Znojma v tehdejším Československu. Vychodil obecnou školu a poté se v Únanově vyučil na krejčího. Od roku 1942 byl nuceně nasazen u Drážďan, kde pracoval na dráze. S kamarádem se pokusil o ilegální návrat do Čech za účelem návštěvy rodičů, ale na hranicích protektorátu ho zatkli a následovalo uvěznění v Lovosicích a v Malé pevnosti Terezín. Poté byl převezen do koncentračního tábora Gross-Rosen, kde pracoval v nechvalně proslulém kamenolomu. Následně pamětníka z Gross-Rosenu deportovali do Hersbrucku u Norimberku, kde se nacházel poboční tábor koncentračního tábora Flossenbürg. To se již blížil konec války a František Cvingráf absolvoval pochod smrti z Hersbrucku do koncentračního tábora Dachau. Dne 19. dubna 1945 byl v Dachau osvobozen americkou armádou. Po válce nastoupil vojenskou službu a poté pracoval jako krejčí a posunovač na železnici. V současnosti (2015) žije v obci Tuchlovice u Kladna.
