-
narozen 20. července 1927 v Thrákii v severním Řecku
-
do Komunistické strany Řecka vstoupil v 18 letech
-
1945 - opustil Řecko a usadil se dočasně v jugoslávském Bulkesu
-
1948 - poznal svou budoucí ženu Ekaterini a dostal se do ČSR
-
mají tři děti
-
pracoval jako kuchař
-
nedokončil gymnázium
-
pokoušel se neúspěšně znovu nabýt ztracené řecké občanství
-
dnes důchodce
Agorastos Dimoschakis
(*20. 7. 1927, Thrákie)
„Na Gottwalda nezapomene nikdy. Pro nás byl bůh.
Zachránil nás, a proto je pro nás KSČ svatá. Ať žije
KSČ!“
Ekaterini Dimoschaki (*5. 10. 1928, Řecká
Makedonie)
„Já nevěřím dodnes, že na takovou nízkou kliku by se
dvoumetrový muž s osmdesáti kily oběsil. To byla
vražda.“
„Státní holič – co to je za nesmysl. To není
komunismus, aby všechno bylo státní.“
00.00–14.00
- Agorastos odešel z Řecka
již v roce 1945, začal velký teror – udavači, bití,
policie.
- Byl členem mládežnické organizace KKE
již od 18 let, ale na frontě nebojoval.
- Odešel do hor, odkud přešel do Bulharska
(1945), odtamtud do Bulkesu v Jugoslávii, tam zůstal
v Bulkesu, kde se učil kuchařem.
- Otec Agorastose (vdovec) odešel do hor jako
partyzán, i sestry zůstaly v Řecku.
- Otec Ekaterini předsedal ve vesnici
komunistům, pravice měla zbraně a mlátila je. Od KKE přišla výzva,
aby odešel s rodinou do jugoslávské Makedonie, odkud
pocházel.
- Otec Ekaterini byl Řek a matka slavonská
Makedonka.
- Roku 1945 odešel otec s šestnáctiletou
Ekaterini do dnešní FYROM/Republiky Makedonie, kde setrvali do roku
1948.
- Pobyt byl neplánovaný, neboť původně měli jet
jen na měsíc, ale během toho měsíce se hranice zavřela a matka
s její starší sestrou zůstala v Řecku.
- 1948 – odjezd do Bulkesu, kde se učila jako
číšnice – tam se poznala s Agorastosem.
14.00–33:00
- Ekaterini – slavomakedonští
předci, ale její matka jí vždy říkala, že řečtí (egejští), byť
nemluvila řecky. Ekaterini umí řecky i slavomakedonsky, nevnímá se
jako Slovanka.
- Matka a starší sestra Ekaterini uvězněny,
její strýcové se starali o její mladší sestru a bratra.
- Již po měsíci známosti se Ekaterini a
Agorastos v Bulkesu vzali a 62 let jsou spolu (2010).
- Bulkes: přes 5000 Řeků – vlastní stát ve
státě – kultura, peníze, školy, zemědělství.
- Žili v naději, že se vrátí do
Řecka.
- Po roztržce Stalina s Titem utekli do
ČSR, protože přijali stalinistické ideje.
- Do ČSR přijeli odděleně vlakem. Ekaterini
byla v 8. měsíci těhotenství (syn Vasil).
- Agorastos již od dětství invalida, po
příjezdu do ČSR se dostal do Mikulova, zatímco Ekaterini do
Rožnova.
- A.: „Na Gottwalda nezapomene nikdy. Pro
nás byl bůh. Zachránil nás.“ Domnívá se, že KSČ ho zachránila
před smrtí, kdokoli jiný by je chytil, čekala by je smrt. „Pro
nás je KSČ svatá. Ať žije KSČ!“ Byl člen ÚV KKE.
- Ekaterini kojila syna do tří let, Vasil ani
její další dvě děti nebyli v dětském domově.
- Roky narození dětí: Vasil (12. 1. 1949),
Athanas 1952 (Náchod), Dimitrios 1954 (Náchod).
- ČSR poskytlo vše – byty, práce, oblečení,
jídlo. „To se nedá zapomenout“ Přijali je stejně
jako Čechy, byty měli po vysídlených sudetských Němcích.
33:00–41.56
- Ekaterini pracovala v dětském domově,
Agorastos byl měsíc v Mikulově.
- Poté odešel do Javorníku, kde vařil ve
věznici, následně dělal kuchaře v Karviné pro Řeky, kteří zde
pracovali na stavbě (1953), nato odešel do továrny a pak do školy
učit se česky, protože ničemu nerozuměl.
- Ekaterini nechodila do školy, začala sama
číst, ale neumí česky psát.
- Když ji navštívil v její vesnici,
rozhodli se spolu utéct. Ekaterini nechtěli nechat odejít
z dětského domova (jako zaměstnankyni) do Jeseníku do malé
vesnice (Velimovice – na mapě však nenalezena).
- Nechtěli pracovat v zemědělství, chtěli
něco nového, a tak byli převezeni do Úpice na Trutnovsku – tam
pracovali v továrně – Ekaterini (21let) čistila prádla a poté
byla převedena do soukenictví, až do 1953, kdy se nastěhovali
natrvalo do Šumperku, aby děti mohly chodit do řecké školy.
- Agorastos: „Já jsem chtěl jenom říci –
poděkovat československé straně KSČ. Dokážete si představit, kolik
míry vynaložil stát pro nás? Školy, lidi, invalidi…O všechno se
postaral“
41.56-48.00
- Vzdělání: Ekaterini 2 roky ZŠ,
Agorastos ZŠ v Řecku, v ČSR chodil rok na gymnázium, ale
již po roce odešel, chtěl být učitelem. Ale nešla mu čeština a
nelíbila se mu představa, že on by byl v lavici, zatímco
Ekaterini sama se třemi dětmi doma.
- Po přistěhování do Šumperku pracoval
v Sobotíně ve výrobně kol Velamos.
- Děti poslali do řecké školy
s nadějí, že se vrátí do Řecka. Syn Dimitris je vyučený
stolař, i na své děti mluví řecky.
- V Šumperku s ostatními Řeky
mluvili řecky, muži hráli karty, děti si hrály spolu, ženy si
krátily čas venku háčkováním, pletením.
- Už si v ČR zvykli, mají tady
důchod – v Řecku přišli o majetek, v případě Ekaterini
majetek zabavil její bratr, přesto se s ním nehádá a udržuje
vztah. „Všechno mně vzal brácha! Ale to nevadí. Hlavně ať je
zdravý.“ Každý rok jezdí do Řecka a potkají se.
- Problémy s rasismem
nebyly.
Nahrávka č. 2
00:00–9:00
- Agorastos: Nevrátili se, neboť měli už kolem
60 let, neměli by práci, nedostali by ji – byli tam kapitalisté –
„dělej si, co chceš“, lidé, co se vrátili.
- Nedostávali by tam důchod, jeden jeho známý
návrat do Řecka nepřežil. Německo zažilo boom, protože jejich
gastarbeiteři byli jen zdraví lidé, zatímco do ČSR přijeli i
invalidé (jako např. Agorastos).
- Stoupenec Manolise Glezose.
- Finančně se měli jako Češi.
- Ekaterini byla výkonná dělnice a v roce
1955byla poslána na MDŽ v Praze (Mezinárodní den žen).
- Neoblíbená v kolektivu, protože byla
pilná dělnice a nikdy neodmlouvala.
9:00–18:20
- O řecké občanství přišli, Agorastos má již
jen české, ještě krátce před 1989. Když si žádal znovu o řecké
občanství kolem roku 1984, byl ze strany řeckých úřadů šikanován –
záměrně dělaly chyby, například jedno písmeno jinak, aby nakonec to
občanství nezískali, Ekaterini je získala.
- Roku 1968 byli zrovna v Rumunsku, když
přijela do ČSR vojska Varšavské smlouvy, nechtěli je pustit do ČSR
a oni odmítli nabídku jet do SRN. Jako komunisté by akceptovali
SSSR, ale to jim též nebylo dovoleno. Nakonec jim dovolili návrat
do ČSSR.
- Se vstupem Varšavské smlouvy do ČSSR
nesouhlasil, prý tu žádná kontrarevoluce nebyla – za trest byl
vyloučen ze strany. Dodnes věří, že na 1000 % zvítězí socialismus.
To je vývoj.
- Ekaterini má na okupaci v roce 1968
stejný názor jako Agorastos, líbilo se jim, že Rumunsko bylo
proti.
- Sametovou revoluci chtěli prý sami
komunisté.
18:20
- Rodinná tragédie: Měli tři děti, z nichž
dvě již nežijí.
- Syn Vasil v 19 letech podlehl zranění
způsobenému nehodou na motocyklu, syn Athanas – neunesl nevěru své
ženy a zabil se oběšením v roce 1993, věk 42 let. Vzhledem
k tomu, že byl oběšen na klice od dveří, Ekaterini si je
jistá, že se jednalo o vraždu. Žena Athanase pracovala na sociálním
úřadě a znala dobře poměry, co si může dovolit. „Já nevěřím
dodnes, že na takovou nízkou kliku by se dvoumetrový muž
s osmdesáti kily oběsil. To byla vražda.“ Policie nic
Dimoschakisovým neřekla.
- Dimitris – nesdílí s rodiči politické
názory, není komunista, ale obě strany jsou umírněné.
- Má dobrý vztah s manželkou
Dimitrise.
- Chyby komunistů, z nichž sametová revoluce
vykrystalizovala jako výslednice omylů – uzavřené hranice, zákaz
cestování a práce v zahraničí (měli je pustit, stejně by se
vrátili), znárodňování řemesel a rolníků – největší nesmysl – proč
to udělali?? „Státní holič – co to je za nesmysl. To není
komunismus, aby všechno bylo státní.“ Byly pro omezené
soukromé vlastnictví, včetně vlastnictví bytů, např. jako Čína.
Komunismus má být dobrovolný, nikoliv násilný – to není
pokrokové.
- Proces s Horákovou a další procesy
nebyly správné. Zároveň podotýká, že o věznění komunistů se
mlčí.
- O těchto názorech většinou mlčeli.
- Slaví české i řecké svátky, ty, co se
prolínají jako Vánoce, slaví po řecku.
- Do občanek by napsali pravoslavní (do řecké),
ale do kostela nechodí, nejasně zodpovězeno.