Ladislav Dlabal

„Na vojně jsme měli politický školení. Já jsem na žádný politický školení nechodil. To vedl nějaký rotmistr, hrozně zapálenej komunista. On na mě byl asi krátkej, takže mě k tomu ani nenutil, možná tak jednou nebo dvakrát. Jednou si pamatuju, že nás svolal a vyprávěl nám o tom, to bylo na podzim, že existuje pamflet, který se jmenuje Několik vět, a že si máme dávat pozor, pokud pojedeme na dovolenou, že bychom to neměli podepisovat, že je to odporná věc. My jsme státem dělníků a rolníků a tím bychom měli být navždycky. Je tady skupina lidí, která se snaží tenhle stát rozbít, a jedním z nich je Václav Havel. Nakonec se neprozřetelně zeptal potom, co nám o tom nějakou hodinu vyprávěl, jestli je někdo, kdo si myslí, že Václav Havel má pravdu a že na těch Několika větách něco je. Nevím, proč se na to zeptal. Vedle mě seděl spoluvoják, jmenoval se Smetana, byl odněkud z Milevska. Ptal se mě: ‚Tak co, vstaneme?‘ Já jsem to měl jasný, že vstanu určitě, tak jsme vstali.“

„Když byla sametová revoluce, tak já jsem byl na vojně. Bylo to tam pro mě zajímavý, protože člověk se potkával s celou řadou lidí z Československa. Byl to pro mě trošku kulturní šok. Já si pamatuju, že jsem byl v přijímači a tam byl nějaký hoch ze Slovenska a ten se nedokázal podepsat, dokázal udělat jen tři křížky. Říkal, že byl bača. Jestli chodil do školy, nebo ne, nebo jestli měl první, nebo druhej ročník, to fakt nevím. Nebo ti lidé, kteří byli ze Slovenska a mluvili rusínsky, to bylo taky hrozně zajímavý. Pamatuju si, jak říkal: ‚Zděs těče moroženaja voda.‘ To bylo takový zvláštní, s kým vším se člověk mohl setkat. Taky si pamatuju, že kluci ze slovenských vesniček se mě ptali: ‚A to vy jako v Praze nemáte kozu?‘ Já říkám: ‚Ne, nemáme kozu.‘ – ‚Ani ovečky? Vy nemáte ovečky?‘ Říkám, že nemáme. ‚To není možný.‘ Vůbec to nedokázali pochopit. Dívali se na mě jako na člověka z jinýho světa.“