Věra Domincová

* 1935

  • „Chtěla jsem tam zpívat písničku, kterou jsem vám tady minule zpívala. Kde se zpívá potom ‚Bože moj‘, že, v tom dodatku. A to přišel za mnou režisér a řekl: ‚Paní Domincová, to nemůžete tady zpívat. Přijede Gustáv Husák, to neexistuje…‘ No a tak, když už jsem, tak jsem si to odezpívala aspoň na zkoušce, abych se rozezpívala. A když prostě bylo vystoupení, tak já říkám: ‚Tak já jsem se kvůli tomu, abych odzpívala ‚Pod horú skalička‘ dvě sloky, vracela ze své dovolené, tak to teda ne.‘ A když jsem odzpívala tu ‚Skaličku‘, tak říkám Milanovi: ‚Hrej dál!‘ On na mě vykulil oči. Říkal: ‚To nemyslíš vážně!‘ Říkám: ‚Hrej dál.‘ A tak jsem, když jsem odzpívala ‚Keď sa Janko na vojnu bral, svojej prikazoval, aby mu...‘ Bože moj ne, zpívala jsem: ‚Janko moj, Janko moj!‘ Tak jsem si to odzpívala celé a bylo. Po letech potom [člověk], který zodpovídal za obsah programu, to byl choreograf, tanečník Sluku pan Ťapák, tak ten když byl v Hradišti se Slukem, měli tam vystoupení kdysi, tak jsem se byla samozřejmě podívat a on říká: ‚Paní Domincová, vy jste mně dala. Já jsem byl zpocený celý hrůzou, co z toho bude za průšvih.‘ No, takže tak to dopadlo dobře. Já jsem byla opravdu takový trošku… číslo… “

  • „Teď prostě když už protestovali studenti a herci a já nevím co, tak to jsem byla právě služebně v Brně, a tam jsem četla nějakou výzvu, na Zelném trhu v Brně, a teď prostě já jsem říkala, přečtla jsem si to a teď hlasitě říkám: ‚No, kéž by se k těm studentům a hercům přidali taky ti dělníci.‘ A za mnou stál esenbák, tak já jsem se otočila – a on říkal: ‚Ano, máte pravdu.‘“

  • „Pod horú skalička, pod ňú je studnička, chytajú, lapajú, švarného Janíčka, ej švarného Janíčka. Ked ho už vyvjedli přes strážnické pole, už mu ukazujú hodoňské kasárně, ej hodoňské kasárně. Ked sa Janko do vojny bral, svojej milej prikazoval, joj, jooj joj, Bože moj, aby sa mu nevydala, sedem rokou ho čekala. Joj, jooj joj, jooj, Bože moj. Ale ona sa mu vydala, sedem rokou nečekala, joj, jooj joj, jooj, Bože moj.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 24.06.2022

    (audio)
    duration: 02:14:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 08.07.2022

    (audio)
    duration: 02:01:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

V zahraničí nám lidé po představení říkali, že nás obdivují – že žijeme v marastu, a přitom dokážeme rozdávat takovou radost

Věra Domincová, 1956
Věra Domincová, 1956
photo: archiv pamětnice

Věra Domincová, dlouholetá sólová zpěvačka a krátce i tanečnice uherskohradišťského souboru Hradišťan, přišla na svět 16. června 1935 jako Věra Mayerhöferová. Od roku 1946, kdy si rodina změnila jméno, žila jako Milevská. Vyrůstala v Uherském Hradišti a od mládí se věnovala sportu. Jako dorostenka absolvovala roku 1948 XI. všesokolský slet v Praze, docházela do veslařského klubu v Uherském Hradišti a krátce také po válce skautovala. Odmala se u ní projevovalo muzikální nadání a cit pro umělecký přednes. Roku 1952 přišla poprvé do Hradišťanu a naplno působila jako zpěvačka až do devadesátých let. Se souborem absolvovala bezpočet zahraničních zájezdů po Evropě i Asii. Po nezdařeném pokusu o emigraci roku 1961 dostala ale na několik let stopku. Podobně jako spojila celý život se slováckým folklorem, držela se také po celý život jedné profese – v Uherském Hradišti dlouhá desetiletí vedla zubní laboratoř. Hlas Věry Domincové je zaznamenán na řadě nahrávek s Hradišťanem i s jinými uskupeními. Její sólová deska Hradišťu, Hradišťu z roku 1989 se dočkala roku 2002 reedice jako CD. Roku 1990 o ní v tehdejší Československé televizi vznikl medailon Zpívá Věra Domincová. Za svou „hymnu“ považuje pamětnice píseň Okolo Hradišťa a jako jednu z nejoblíbenějších skladeb jmenuje píseň Hořela linda, linduška. Za dobu svého působení v Hradišťanu získala pamětnice několik ocenění – roku 2005 ji vyznamenalo město Uherské Hradiště a o pět let později se stala laureátkou mezinárního folklorního festivalu ve Strážnici. Naposledy veřejně vystoupila v dubnu roku 2022 u příležitosti připomínky nedožitých stých narozenin primáše Hradišťanu J. V. Staňka. Roku 2022 žila v Uherském Hradišti.