"Narodil se mně, to jsem byla ještě v Třebechovicích, tam se mně narodil první syn. Ten byl pokřtěný kvůli babičce. Babička chtěla Dimitrije, tak jsem to s ní usmlouvala na Borise. Babička byla Ruska, tatínek byl totiž legionář, manželův tatínek. A byl v Rusku. Přijeli odtamtud hodně pozdě, až z toho Vladivostoku přes Japonsko a sem. Tatínek bohužel byl popravený, protože byl poštovní zaměstnanec a zadržel některé dopisy, které šly na gestapo. Tak ho popravili. Ten rovnou měl při soudu smrt. Bylo jich pár, mají desku na poště v Hradci Králové. Tam mají: 'Padli, abyste žili.'"
"Museli jsme teda dělat, ale hlad jsme neměli. Ani nic nemuseli naši vyměňovat, my jsme všechno měli. Jenže pak jim to sebrali, to pole, protože to bylo v lánu JZD, a tatínkovi sebrali koně, měl dva. Ale přišel ten předseda a řekl mu, ať si toho jednoho zmetka vezme, že kdyby ho zabil, tak ho neposlechne. Ten se vzpříčil a nešel. Ten poslechl jenom mého tatínka. Tak mu jednoho koně vrátili, tak byl dědeček rád. A zas to šlo dále."
"My jsme byli totálně nasazení ve Škodovce. Ne do Reichu, ale do Škodovky. Dostala jste příkaz, že máte nastoupit druhý den tam a tam. A většinou do bylo do Reichu, ale já jsem měla to štěstí. Někteří byli v Nové Pace u Benze, to bylo od Bělohradu pár kilometrů. Ale tam jsem se nedostala a dostala jsem se, a to je 50 kilometrů, do Hradce do té Škodovky."
Jarmila Drábková, za svobodna Šťovíčková, se narodila 8. dubna 1926. Vyrůstala v Lázních Bělohrad. Matka měla velké hospodářství, na kterém musela Jarmila pracovat, otec vlastnil povoznictví. Vystudovala obchodní školu, za války byla nuceně nasazena v podniku Škoda v Hradci Králové. Účastnila se všesokolských sletů v roce 1938 a 1948. Jarmily rodiče odmítli vstoupit do JZD, režim jim zabavil majetek a roku 1951 otec přišel i o povoznickou živnost. Jarmila pracovala 40 let jako účetní v Autodružstvu. Jarmila Drábková zemřela 4. září 2021.