Radomír Faltýnek

* 1926

  • „Pak jsme se tam setkali s docela jinými transporty. My jsme tam stáli nazí. My z toho Brna, kteří jsme byli pod těmi Kaštany, jsme si připadali jako ,krmíci‘. Protože třeba já jsem měl k sedmdesáti kilům, když jsem tam přijel. A teďka tam okolo nás ty kostry už a my každý ještě ten balík s jídlem. Tak jsme to tam na tom místě všechno rozdali. Jenom jediný z našich vězňů, byl to člověk z Konice, ten si svůj pakl nechal a nedal žádnému nic.“

  • „Taková výměna názorů. A já mu potom říkám: ,Jestli chodí přesvědčovat do družstva lidi, kteří by měli sedět v kriminále, tak se nedivte, že se tomu bráníme.‘ - ,A koho tím myslíte?‘ se zeptal. Říkám, že církevního referenta Pavlíčka a policajta Potyku. On vyskočil a zezelenal. ,Jak si troufáte o těch lidech takto mluvit?!‘ Říkám: ,Protože to znám. Pavlíček měl na starosti sklad materiálu po Němcích v Litovli, a když se to likvidovalo, tak tam bylo takové manko, že se žádný nedopočítal. A druhej v dubnu 1945 v sousední vesnici, to bylo teďka v Úžinku, zabavil na černo zabité prase a vyhrožoval ještě gestapem. To prase odvezl, v květnu přivezl prázdné škopky od toho masa a tím to skončilo. Říkám, že u nás takovýto člověk zůstává špatným.‘ Bratranec seděl bokem, tak jsem viděl, jak jen sepjal ruce. A on mi říká, že se domluvíme s okresním národním výborem, tím jsme se rozešli. Když jsme vyšli z té kanceláře, tak mi bratranec povídá, že mě zavřou. Proč? Vždyť to jsou jeho kamarádi. Vždyť vlastně on a tito jsou krčmaňští, co dělali ten atentát na Masaryka, Zenkla. Ty balíčky, které byly rozesílané.“

  • „Jeden ze sousední dědiny byl členem Finanční stráže, za republiky. A protože měl s ordnerama nějaký věci, tak prostě na nás v noci tloukl, budil, že potřebuje okamžitě zmizet, že po něm jde gestapo. A věděl, že otec tam něco organizuje, že by ho mohl dostat ven. Tak otec v noci zapřáhl koně, vlakem si netroufal jet, to bylo už kontrolovaný. A jel s ním na tom povoze do té Olomouce, aby ho nechytli. Zatím přijel strejda a říkal, ať víc takových kunšaftů neposílá, to bychom byli všichni v Dachau cobydup. Protože on se v té uniformě v Ostravě tak opil, že nebyl schopný se udržet na nohou. Takže u toho rozjíždějícího se vlaku stáli z jedné strany Němci a oni ho do toho vlaku museli hodit, aby odjel.“

  • „Ráno, když se lidé probouzeli, tak zjistili, že je celá dědina uzavřená, obklíčená vojskem. Na první vlak, co lidé jezdili do Prostějova do zaměstnání, tak byli vráceni. Museli vystoupit a vrátit se zpátky. Děti do školy nesměly, musely se vrátit zpátky. A kolem osmé hodiny vjely do dědiny tři prázdné autobusy a vozidla pod plachtou, s kterými přijeli esesmani. Obklíčili ten dům, kde se schovával Masný s tím společníkem. Vyzvali je, aby se vzdali. Ten jeden z nich se snažil vytáhnout tašku ve střeše, ale jak to bylo zasněžené, tak oni do ní vypustili salvu. Na to se ozvala jedna rána tam a byl klid. Potom tam vnikli, no a ten Masný se sám zlikvidoval a toho druhého našel pes. Byl pod nějakým škopkem převráceným. Tak ho tam prostě objevil.“

  • Full recordings
  • 1

    Bohuslavice, 20.06.2010

    (audio)
    duration: 04:38:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ráno, když se lidé probouzeli, zjistili, že je celá dědina obklíčená

Radoslav Faltýnek
Radoslav Faltýnek
photo: Pamět národa - Archiv

Radoslav Faltýnek se narodil 24. dubna 1926 v obci Ochoz nedaleko Konice na Prostějovsku. Jeho tatínek byl sedlákem, který prošel za první světové války italskými legiemi. Po vyhlášení protektorátu v roce 1939 se otec a strýc zapojili do činnosti odbojové organizace Obrana národa. I sám Radoslav brzy do odboje vstoupil. Pomáhali lidem v ilegalitě, na začátku války převáděli emigranty do Polska, skrývali zbraně. Gestapu se však postupně dařilo odbojové skupiny rozbíjet. První byl zatčen a následně popraven strýc. Otce Josefa Faltýnbka stihnul zanedlouho stejný osud. Byl vězněn ve Zlíně, Bratislavě a v Brně. Poté, co gestapo objevilo nové skutečnosti týkající se odboje, byl popraven. Radomír Faltýnek, tehdy student, byl také zatčen. Prošel celami v Olomouci, Brně a následně byl i se svými spoluvězni z relativně klidného tábora v Brně poslán do koncentračního tábora v Dachau. Po šesti týdnech se jim znovu změnilo působiště. Tentokrát byl konečnou stanicí lágr Rabštejn v severních Čechách, pobočný tábor KT Flossenbürgu. Tam se i přes tvrdou práci při vykládání tun písku z vlaků dočkal konce války. Poté se vrátil do rodného kraje, kde začal jako soukromník hospodařit na vlastním statku. I přes mnohé problémy s novým režimem vydržel takto podnikat až do roku 1960. Poté pracoval v JZD a ve strojírenských závodech v Uničově. Zemřel vroce 2018