Ing. Jiří Fassman

* 1926

  • „Tak nějak jsme říkali, teď by bylo potřeba, když se to [politické poměry] teď obrací, aby v partaji byli kvalitní lidé. Pak [po invazi vojsk Varšavské smlouvy] byl problém, říkal jsem si, teď jsem tam [do KSČ] vlezl, jak odtamtud zase vylezu? Viděl jsem, že to nemá budoucnost, nesedělo mi to. Protože jsem do práce dojížděl, navlíkl jsem to částečně na rodinné poměry a vystoupil jsem ze strany. Pár dní se na mě dívali špatně, ale nic se nestalo. My jsme měli ve fabrice jednu výhodu. Odborníků ve fabrice nikdy nebyl přebytek. Čili my jsme byli… neradi by se nás zbavovali. Takže nás nechávali být, ať si děláme, co chceme, hlavně že byly výrobky v pořádku.“

  • „My jako správní kluci, když jsme byli v té Českomoravské [závod ČKD], tak tam bylo oddělení motoráři, chlazení, převodovky. Tam bylo několik takových oddělení, kde bylo vždy kolem patnácti, dvaceti techniků, nějaké kopistky a další. Hráli jsme mezi sebou i fotbal. Tak jsme se připravovali na fotbal, v pracovní podobě, přifukovali jsme míč. Otevřely se dveře – protože to bylo nedlouho po instalaci [Antonína] Kapka coby hlavního inženýra. Otevřely se dveře, on chodil po fabrice a kontroloval, jak to ve fabrice je, se vším se seznamoval. My jsme ho ani nevnímali. Natož aby ho někdo pozdravil. Tak normálně odešel, ale druhý den jsme šli na tépich k našemu šéfovi, ten nám vynadal, že jsme blbci, že jsme ho aspoň měli pozdravit.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 22.09.2022

    (audio)
    duration: 01:45:46
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Mám rád solidně odvedenou práci

Jiří Fassmann na vojně, 1952-1954
Jiří Fassmann na vojně, 1952-1954
photo: archiv pamětníka

Jiří Fassmann se narodil 6. února 1926 v Otvovicích. Jeho otec i dědeček pracovali ve sklárně, on sám se začal po absolvování měšťanky učit v Praze jemným mechanikem. Po roce přestoupil na střední průmyslovku. Na konci války byl nuceně nasazen do jednotek Technische Nothilfe a pracoval na výkopu tunelu u Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu. Po válce vystudoval fakultu strojního inženýrství na ČVUT a roku 1951 nastoupil jako technik v ČKD, kde strávil celý svůj profesní život. Jako vývojář a konstruktér se podílel mimo jiné na vývoji traktorů či motorů pro lokomotivy. V roce 1958 se oženil se svou ženou Jaromírou, po jejímž boku strávil 65 let, a přestěhovali se do středočeských Strančic. V roce 1964 byl několik měsíců na služebním pobytu v Iráku, kam ČKD dodávala lokomotivy. S nadcházejícím politickým uvolňováním roku 1967 vstoupil do KSČ, ale po invazi vojsk Varšavské smlouvy stranu opustil. Díky své odbornosti se nemusel bát o své zaměstnání. Jako konstruktér zůstal aktivní do vysokého věku.