Pavel Fátor

* 1967

  • „Ano. Pokoušeli se infiltrovat. Jeden z těch pokusů byl, když se u nás objevil člověk s tím, že ví, že máme málo aut k dispozici, a že nám tedy nechává svoje auto k dispozici po dobu revoluce, a dal nám nádherného žigulíka. No, a my jsme ho začali používat, ale ti lidi, co ho začali používat, zjistili, že kamkoli se hnou, tak pořád se za nimi objevuje to samé auto, a že to zřejmě mělo nějaké sledovací zařízení. A mám takový pocit, že potom někdo s tím nějak nevhodně zaparkoval, že snad poničil přední nápravu o obrubník nebo něco takového.“

  • „Jenomže ráno, když jsme se sešli u školy s tím, že se vyrazí na tu manifestaci, tak v Rudém právu vyšel článek, že prostě soudruzi ze Sovětského svazu rozhodli, že v odpověď na rozmístění amerických raket rozmístí rakety SS-20 u nás. A teďka to vedení těch škol samozřejmě chytlo nervy, aby si někdo nevykládal tu manifestaci jakože na protest proti sovětským raketám. Nicméně manifestace nějak proběhla a po ní si nás pozval… takový náš… zřejmě školní fízl… si nás pozval k sobě do kabinetu jako ideově-výchovné referenty všech tříd a vyzval nás, abychom bedlivě sledovali reakce našich spolustudentů a nepatřičné reakce, eventuálně nějaké pokusy o podpisové akce proti sovětským raketám, abychom hlásili, jako ideoví referenti. Já jsem byl docela vždycky bouřlivák, takže já jsem vytáhl z kapsy ten průkaz SSM a hodil jsem mu ho na stůl, dokonce spíš trošku po něm, a řekl jsem – jestli tedy mohu v tomto pořadu, tak jak to bylo – ‚na to ti seru!‘, a šel jsem pryč.“

  • „Byl tam takový malý zádrhel, že zhruba v polovině prázdnin, před tím nástupem do prváku, mi přišel dopis, že jsem byl vybrán, abych se zúčastnil školení funkcionářů SSM. A já jsem samozřejmě, jak jsem ten dopis viděl, tak jsem věděl, že mi to zničí víc jak týden prázdnin, tak jsem samozřejmě řekl, že jim na to kašlu, ale táta mi říkal: ‚Neblbni, když už tě takhle vybrali, tak tam radši jeď, ještě na tý škole nejseš.‘ Takže jsem tam jel, bylo to tuším... Na Rezku se to jmenovalo, takové nějaké školicí středisko soudruhů ze Socialistického svazu mládeže. A tam jsme se víc jak týden učili schůzovat. Úžasný, já mám papíry na schůzování, to má málokdo! Jak se tvoří usnesení a podobně.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 07.01.2020

    (audio)
    duration: 02:46:04
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Ten režim byl už jen hloupý, říká studentský vůdce z roku 1989

Pavel Fátor v roce 2020
Pavel Fátor v roce 2020
photo: studio Paměti národa

Pavel Fátor se narodil 23. března 1967 v Hradci Králové a s východními Čechami zůstal spjatý celý život. Vyrůstal v levicově orientované rodině a do konfliktů s komunistickým režimem se dostával od studentského věku díky výchově ke kritickému uvažování a odporu vůči hlouposti. Již na gymnáziu se setkal s pozdějšími kolegy ze studentského stávkového výboru, po nátlaku na donášení na spolužáky vystoupil ze SSM a měl problémy s přijetím na vysokou školu. Během studií se pohyboval v nonkonformním prostředí vinárny Bouda. Po 17. listopadu 1989 se stal jedním z organizátorů studentské stávky na královéhradeckých fakultách, v politice se krátce ještě objevil v rámci výzvy Děkujeme, odejděte v roce 1999. V roce 2024, tedy několik let po natočení rozhovoru, přinesla média zprávu, že Pavel Fátor byl podmínečně odsouzen za to, že v roce 2017 poslal finanční dar Alojzi Polákovo, toho času bojujícímu jako dobrovolník v jednotkách tzv. Doněcké lidové republiky.