Vladimír Fejfar

* 1930

  • „Pepík byl starší než my a byl trochu zvláštní. Pracoval ve Vysočanech a celou tu trasu chodil zásadně pěšky. V neděli večer přijel z domova s kufrem buchet a s tím vydržel celý týden. Neznal hospodu, neznal nic, jenom práci. Chodil domů až večer, když my už jsme leželi, vytáhl buchty, najedl se a šel spát. Měl tak rozsápanou deku, že mu dalo dost práce se do ní zabalit, aby na něj netáhlo. Ráno vstával ještě za tmy a zase hned do práce. Jednou jsme mu přeřídili budík. Počkali jsme, až usne, a nařídili jsme ho na půlnoc. Budík zazvonil, Pepík se na nic nekoukal, ustrojil se a odešel. Za nějakou dobu se vrátil a jen otevřel dveře, už křičel: ‚Vy padouši! Vy lumpové!‘ Když se potom za pár dní uklidnil, tak jsme se ho ptali: ,Tak co, Pepíku, jak to bylo?‘ Vyprávěl: ‚Došel jsem až na vrátnici podniku, vrátný na mě koukal jak na zjevení. Až pak jsem přišel na to, že jsem vám naletěl.‘“

  • „Pak ale přišel rok 1948 a s ním problémy. Do akčních výborů se dostali samí komunisti. Vzhledem k tomu, že Bělohrad je malé městečko, tak každý, kdo měl víc jak měšťanku, byl prohlášen za kapitalistu a reakcionáře. Otec to odnesl taky. Nejprve byl sesazen z funkce a stal se pokladníkem. Zanedlouho byl přeložen a dojížděl tuším do Dobrušky. Nakonec byl zcela vyhozen.“

  • „Na PTP se mě nikdo nikdy nezeptal. Za celý život ani jednou! Až když už jsem byl v důchodu, mluvil jsem o tom s jedním známým: ‚Péťo, tak já jsem byl u těch pétépáků, a nikdo si toho nevšiml a vůbec jsem neměl problémy. Dokonce jsem byl na národním výboru. Jak je to možný?‘ A on povídá: ,My jsme o tom samozřejmě věděli, ale nechtěli jsme ti dělat problémy.‘ A to byl bývalý partajník a byl ve výboru. Jenže to prostě nebyl žádnej hajzl a nechal si to pro sebe.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 20.03.2015

    (audio)
    duration: 01:29:14
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Na PTP se mě nikdo nikdy od vojny nezeptal, až po revoluci

Vladimír Fejfar
Vladimír Fejfar
photo: Pamět národa - Archiv

Vladimír Fejfar se narodil 24. listopadu 1930 v Lázních Bělohrad. Šel v otcových šlépějích a podobně jako on vystudoval vyhlášenou obchodní akademii v Hořicích. Ihned po dokončení školy v roce 1950 nastoupil v Avii Praha-Letňany jako administrativní úředník. V říjnu následujícího roku byl povolán na povinnou vojenskou službu a pro svůj nespolehlivý původ byl zařazen do Pomocných technických praporů. Po absolvování základního výcviku byla jeho jednotka převelena do Ostravy na práci v dolech. Do civilu odešel po dvou a půl letech. Byl propuštěn pod slibem, že bude alespoň dva roky pracovat ve stavebnictví nebo v hornictví. Nastoupil tedy do Severostavu. Později Vladimír Fejfar vystřídal řadu zaměstnání - byl úkolářem na stavbách, pracoval na stavbě vojenské zotavovny ve Špindlerově Mlýně, na finančním odboru krajského národního výboru, v plánovacím odboru okresního národního výboru nebo v městských dopravních podnicích. V roce 1968 podepsal petici proti vstupu sovětských vojsk do Československa. Kvůli příslušnosti k PTP prý nikdy neměl sebemenší problémy.