The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Melpoméni (Menka) Filipová (* 1945)

Byly mi tři roky, když nás sebrali. My jsme neemigrovali, emigrovat je, když chcete emigrovat. Nás sebrali

  • narozena roku 1945, Strkovo (Platy), okr. Florina, Řecko

  • matka vesnická léčitelka, otec sedlák, partyzán

  • roku 1948 odvezena se sestrou a bratrem do ČSR

  • dětský domov v Klokočově

  • bratr si ji vzal po absolvování základní školy k sobě do Kuřimi

  • pracovala v TOS Kuřim

  • manžel Čech, 1 dcera

Melpomeni Filipová – resumé

Melpomeni Filipová se narodila v roce 1945 ve vesnici Strkovo (Platy) v okrese Florina v Řecku, blízko hranic s Albánií a tehdy jugoslávskou Makedonií. Obec byla národnostně smíšená, podle vzpomínek její matky šlo o kavkazské/pontské Řeky. Její matka byla ve vesnici léčitelkou, její první manžel padl ve válce roku 1940 a její druhý manžel (otec Melpomeni / Menky Miovské a jejích mladších bratrů) byl slavomakedonský partyzán. V roce 1948 byly podle jejích slov se sestrou „sebrány“ a odvezeny přes Jugoslávii do ČSR, kde prošla domovem v Klokočově (část obce Vítkov, okr. Opava). Strávila tam 11 let, vychodila  základní školu a ve 14 letech si ji vzal bratr k sobě do Brna a posléze do Kuřimi. Nejprve pracovala v Tišnově, posléze vychodila střední průmyslovou večerní školu bez maturity a poté byla zaměstnána 30 let v TOS Kuřim. Tam také dlouhou dobu žila s českým manželem. Dnes je vdova, má jednu dceru a žádná vnoučata. Prakticky se integrovala do české společnosti, má jen české kamarádky, makedonsky běžně nemluví, ale makedonsky i řecky se domluví. Jméno Melpomeni Petridou dostala podle svých slov, až když jela poprvé do Řecka, protože „Řeci chtěli mít pořádek“ a její tatínek byl jako Petridis veden v Řecku. Byla a je politicky neaktivní, z politiky po roce 1989 pociťuje deziluzi. Sama se cítí „vším, vždyť člověk neví, z čeho pošel“.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Witness story in project Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Jan Procházka)