„Ovšem přišel rok 1948, tady je další uzel mého vyprávění. Byl jsem samozřejmě velmi dotčený Únorem. Hlavní pro mne bylo, že jsem cítil zradu na Benešovi a že to nebylo úplně čisté. To však nebylo tak úplně hlavní, protože tady se spojil můj politický vývoj s vnitřním hledáním. Tak jsem na podzim 1948 nakonec vstoupil do toho řádu.“
„Vstupem do kláštera jsem se dostal do pro mne tehdy jakéhosi centra kultury, hloubky a opravdovosti. Od podzimu 1948 jsem žil v klášteře, přišel rok 1950. Zajímavé by to bylo pro některé režiséry na zfilmování, škoda, že to neví. Je známé, co přišlo v dubnu roku 1950, jak se říká, v tom roce byl odvázán ďábel ze řetězu. Na konci dubna 1950, při přepadávání klášterů, jsme se jedné noci ocitli v autobusech s pár věcmi, měli jsme jenom nějaký kufřík. Byli jsme převezení do Broumova, do toho koncentračního tábora. Tam jsme byli pár měsíců, do září, je to dobře k pamatování, protože jsme 5. září dostali povolávací rozkazy na vojnu. Čili od konce dubna jsme byli v Broumově, pak jsme se najednou ocitli na Slovensku, nejprve v Komárně v té pevnosti a pak jsme byli převezeni do Hájniků u Sliače na mnoho let. Takže jsem tam byl čtyři roky buď v tom klášteře, anebo na vojně u PTP.“
„A dostali jsme se, jak jsem už řekl, nejprve do pevnosti v Komárně, kde je ještě deska, že tam prošli tito lidé našeho druhu. Potom, po zhruba třítýdenním výcviku, takovým pochodovým, a tak dál, jsme strávili léta v Hájnikách u Sliače, kde jsme pracovali na stavbách. Samozřejmě, že to taky pro některé lidi bylo velmi problematické, těžké, a byla to léta velmi složitá. Byly tam i sebevraždy. Proč? Normální voják má jasno, kdy skončí, že je to na rok, na dva. Tady nám říkali: ‚Budete propuštění, až se zlepšíte, až poznáte svoje chyby.‘ Jaké to jsou, to oni nikdy neřekli. Oficiálně to byla vojna, my jsme měli i uniformy. Nejlépe to máte popsané v Černých baronech. My jsme byli černí baroni, výložky černý, to znamená černokněžníci.“
Karel Floss se narodil 19. července 1926 v Hodoníně. Dětství, dospívání a studium prožité v Olomouci formovaly jeho osobnost a životní postoje. Politické změny února 1948 ho natolik ovlivnily, že vstoupil ještě během studií do dominikánského řádu. Po dvou letech přerušila jeho řeholní život Akce K, kdy byl společně s ostatními bratry internován v broumovském klášteře. Během věznění onemocněl a málem také zemřel, protože se mu nedostalo odpovídajícího lékařského ošetření. Díky své víře a životním postojům se uzdravil a tři roky strávil na vojně v Pomocných technických praporech. Po propuštění z vojenské služby pracoval jako pomocný knihovník v institucích zemědělského výzkumu. Svého filozofického a teologického poslání se však nechtěl vzdát a mnoho let pořádal se svým bratrem v Olomouci filozofické bytové semináře. Víra v Boha mu pomáhala odolat i nátlaku Státní bezpečnosti, která se ho snažila získat jako svého spolupracovníka. Akademické činnosti se mohl naplno věnovat až po roce 1990, kdy přednášel na Palackého univerzitě. V pozdním věku se také aktivně věnoval vysoké politice a inicioval vznik Křesťansko-sociální platformy České strany sociálně demokratické, za kterou se stal senátorem v obvodu Kutná Hora. Překládal odborné knihy z němčiny a holandštiny a podílel se na založení KAM - Klubu angažovaného myšlení, nadace Světový étos, která přispívá ke vzdělanosti a výchově mladých lidí. V roce 2011 Karel Floss sepsal životopisnou knihu Bůh vždycky zatřese stavbou. Zemřel 15. května roku 2024.
