Jsem vděčna Pánu Bohu, že nás stále provázel a provází svou pomocí a dává nám sílu
Download image
S. Nives (Květa) Folprechtová se narodila 18. dubna 1930 v obci Roztěž u Kutné Hory. Pochází z úplné rodiny. Měla ještě starší sestru, rodiče tedy počítali s tím, že právě ona jakožto mladší dcera s nimi zůstane a bude jim pomáhat s hospodářstvím. Rozhodnutí stát se řádovou sestrou voršilkou vznikalo postupně. V rodině měli kněze, babička také kdysi chtěla žít v klášteře a základní školu, kterou Květa navštěvovala, vedly voršilky. V osmnácti letech, po absolvování dvouleté rodinné školy, odešla Květa do voršilského penzionátu v Kutné Hoře. Tam bylo víc času na přemýšlení o budoucnosti. Květa si byla více a více jista, že řeholní život je právě to, co chce. Společenská situace se postupně zhoršovala, a tak se představená v Kutné Hoře rozhodla, že do noviciátu v Batizovcích na Slovensku odjedou dívky dřív. Byly ještě postulantky, ale bála se, že později by už neodjely vůbec. Zhruba od poloviny roku 1949 tedy Květa pobývala v Batizovcích. Zlom v poklidném přípravném životě nastal v srpnu 1950, kdy příslušníci Státní bezpečnosti donutili sestry k hromadnému vystěhování do obce Modra, kde pracovaly na polích, vinohradech a podobně. V roce 1951 převezli Květu s ostatními sestrami na severní Moravu, kde pracovaly ve výrobě lněných nití. Na Moravě s nimi byly i sestry vincentky. Po zhruba čtyřech letech komunitu znovu stěhovali - tentokrát do Hejnic u Frýdlantu, kde je ubytovali v opuštěném františkánském klášteře. Voršilky opět pracovaly pro textilní průmysl (pro podnik Textilana), ale práci vykonávaly přímo v klášteře. Po šesti letech začaly pracovat přímo v továrnách, každý den je vozili z Hejnic do továrny ve Vratislavicích nad Nisou. Po několika letech (asi v roce 1966) došlo k dalšímu stěhování. Práci v textilních továrnách nahradila sociálně-zdravotní oblast, nicméně stále se voršilky nemohly věnovat svému poslání - pedagogice. Květě Folprechtové začalo takřka dvacetileté působení v dětské psychiatrické léčebně v Ročově u Loun, kde si rovněž doplnila zdravotní vzdělání. Dálkově absolvovala čtyřletou zdravotní školu s maturitou. Do Ročova se přesunula zhruba polovina sester z Hejnic, ostatní řeholnice odešly do ústavu sociální péče v Horní Poustevně v severních Čechách. Léčebna v Ročově byla zřízena v opuštěném augustiniánském klášteře, kde sestry nejdříve i bydlely. Po několika letech byly na kraji obce vystavěny panelové domy, kde bydlely jak řeholní sestry, tak civilní zaměstnanci. V roce 1983 se začal v Jiřetíně pod Jedlovou budovat komunitní dům sester voršilek. Po jeho dostavění v roce 1986 se tam nastěhovaly sestry, které dosud působily v Ročově, v Poustevně nebo v soustřeďovacím klášteře pro starší sestry v Bílé Vodě. V letech 1994-2008 pobývala sestra Nives v Olomouci. V prosinci 2008 se vrátila do Jiřetína pod Jedlovou, kde žije dodnes, společně s dalšími jedenácti řádovými sestrami.
