Vlasta Forejtová

„Jedině čeho jsem byla přítomna ještě po tu dobu, co jsem v tom roce 1944 byla ve škole, než mě maminka vzala ze školy pryč, tak tady totiž byla nová škola postavená v roce 1934 a tu celou zabrali. České děti byly různě postrkané po hospodách a po volných prostorách a všechno a v celé té škole byl Hitlerjugend. A to si pamatuji, že když jsme šli do školy nebo ze školy a Hitlerjugend pochodoval po městě, tak že jsme museli my Češi stát v pozoru a museli jsme vzdávat hold těm Hitlerjugend, těm parchantům, v podstatě, což byly děti zfanatizované a tady se chovaly opravdu jako vojáci, nebo byly, musely se chovat jako vojáci a my jsme jim museli vzdávat hold. To si pamatuji, když jsme vždycky v pozoru museli stát a nesměli jsme se ani hnout.“

„My jsme věděly, kdo to byl, normálně tady žil po válce ještě několik let, takže jsme ho potkávaly, všechno, ale přiznám se, že jsme nikdy jeho jméno nikdy nikomu neřekly a nikdy jsme ho neuvedly, protože tenkrát to bylo selhání člověka. A on měl také jednu jedinou dceru a potom nějak kolem těch 50. let se odsud odstěhovali, takže jako jsme věděly, ale říkám, braly jsme to s maminkou jako selhání člověka. Bylo nám to líto, protože jenom proto, že promluvil, se dostal z koncentráku zpátky a můj otec ne.“

„Můj otec ty výslechy měl tak tvrdé, že ho vždycky zbili v Klatovech a hodili ho na betonovou podlahu na tu chodbu. No a dovedete si představit, jak to bylo přes zimu na betonové chodbě, takže otec dostal zápal plic a s tím zápalem plic vlastně celou dobu byl nemocný až do toho Terezína, kde tedy už potom ho nikdo sice nevyslýchal, ale to zdraví podlomené mu způsobilo to, že přežil do 5. května 1945, zemřel 5. května 1945 v 9:30 a v deset hodin se otevřely brány čtvrtého dvora, vjel tam dánský Červený kříž a ten dánský Červený kříž osvobodil celý čtvrtý dvůr, takže všichni vězni, kteří tam byli, byli osvobození. Můj otec už byl mrtvý v půl desáté, kde je pochovaný jsme nikdy nezjistily, pouze máme úmrtní list, úmrtní list, že zemřel v Terezíně. A stejně, i kdyby nezemřel, tak měl značku XYZ, to znamená návrat nežádoucí, takže by byl býval zastřelený.“