Petra Francová

„Já jsem spolupracovala na něčem ekonomickém. To bylo zajímavé. Měla jsem rozumnou kolegyni, která jediná nebyla ve straně, protože někdo to musel odpracovat. Byli tam mladí, šikovní lidé, kteří to brali jako nutnost, když chtěli dělat kariéru. Ale bylo to příšerně zpolitizované. Otázky výzkumů schvaloval Ústřední výbor KSČ. Výsledky výzkumů tam také schvalovali. To bylo něco naprosto příšerného. Pak jsem byla ke konci přeřazena a to už jsem tam nechtěla zůstat. Všichni se divili, proč odmítám takovou skvělou příležitost. Byl to výzkum na národnostní otázky a mně to přišlo jako něco tak totálně zmanipulovaného, že to snad ani není pravda.“

„Bylo to tísnivé. Já si pamatuji, že se hodně řešil vstup do SSM. U nás to bylo tak, že přihlásili celou třídu najednou. Nikdo se mě neptal. Musela bych vystoupit a říct, že tam nechci být. Jednou u nás doma proběhla velká hádka, kdy můj bratr říkal, že v SSM nemám být. On byl starší a takový odbojný. Rodiče říkali, ať v SSM zůstanu kvůli škole, protože jinak to se mnou bude špatné. Nakonec jsem v něm zůstala, ale měla jsem z toho vždy takový špatný pocit.“