Erika Fuksová

* 1934

  • „Já jsem si hrála u sousedů s dětmi a maminka přiběhla s tím, že mám jít domů, protože přijedou Rusové. Já nevěděla, co to je, ale šla jsem s ní domů. Bydleli jsme v jednom domě na náměstí s dědečkem. Děda s mladými ženami z domu zastavěli vjezd do domu, kde byla velká vrata, rozbitými okny. V domě totiž bylo sklenářství. Říkali všichni, že jsme se báli, já z toho neměla rozum. Ale nic se nedělo. Slyšeli jsme tanky, jak jedou z Červeného Hrádku. My bydleli na náměstí, kde byla odbočka do Alšovy ulice, oni tam tudy přijížděli. Za chvíli byl klid, moc dlouho to netrvalo. My měli okna na náměstí, tak jsme za těmi okny stáli a dívali se. Ale nedělo se nic.“

  • „Mně taky jeden pán ustřihl vlasy. Chtěl celý cop, ale já jsem se mu vytrhla, tak jenom kousek mně stačil ustřihnout, protože já se bavila s tou mojí kamarádkou německy. On mi dal facku a chytil hlavu, měl nůžky, nevím, kde vzal nůžky, nebo to byl nůž možná, a stříhal. Ale utekly jsme obě.“

  • „Měla jsem všechny příbuzné v západním Německu, tak jsem si dala žádost. Kolikrát! Každý rok znovu a hned druhého ledna jsem ji odnášela do banky v Chomutově, tam se to odnášelo kvůli penězům. A ani jednou jsem to povolení nedostala. Mě nejvíc štvalo, že kdekdo jel do Německa, a já... Můj muž tehdy byl vedoucím u komunistů, a já nesměla! A proč? Já bych bývala jela s jedním dítětem. My jsme se s manželem domluvili, protože jsme věděli, že všechny by nás nepustili. Tak bych jela s tím nejmladším. No a ne! Takže jsem ty příbuzné už pak ani neviděla. Až po roce 1989, to jsme tam byli s manželem.“

  • Full recordings
  • 1

    Jirkov, 29.11.2022

    (audio)
    duration: 55:05
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Cizí muž mi ustřihl vlasy, protože jsem mluvila německy

Erika Fuksová (vpravo) na plese, rok 1962
Erika Fuksová (vpravo) na plese, rok 1962
photo: archiv pamětníka

Erika Fuksová, rozená Seifertová, se narodila 26. června 1934 v Jirkově. V roce 1941 musel její otec Rudolf Seifert narukovat, otce si proto z dětství téměř nevybavuje. Pamatuje si ale jeho návrat po konci druhé světové války. Otec musel nastoupit jako horník na šachtu v Ervěnicích. Protože Československo potřebovalo horníky, rodina nebyla odsunuta. Matka Alžběta Seifertová pracovala doma jako vyšívačka. Erika byla Němka, a proto nesměla dva roky po skončení války chodit do školy. České děti příchozí do Jirkova se jí smály, protože neuměla moc česky. Když mluvila s kamarádkou německy, přišel cizí muž a ustříhl jí za trest vlasy. Erika v dospívání dobrovolně docházela do Červeného kříže, který měl sídlo u nich v domě. Vypěstovala si vztah ke zdravotnictví a směla nastoupit na dvouletou Střední školu zdravotnickou v Chomutově. To byla mezi Němci výjimka, ostatní museli do těžkého průmyslu. Při práci v nemocnici v Chomutově se seznámila se svým mužem Miroslavem, který byl v Jirkově u pohraničníků v rámci základní vojenské služby. Erika pracovala později v jeslích a ve zdravotnickém zařízení. Její manžel byl členem ochotnického divadla a hrál na trubku. V roce 2022 žila v Jirkově. Pamětnici jsme mohli zaznamenat díky podpoře města Jirkov.