PhDr. Ivan Gabal

„Ale to, co bylo hlavní, že my jsme vlastně po Palachovým týdnu... jsme začali sepisovat akademickou petici za propuštění Havla.“ – „Extra petici kromě té obranné?“ – „To byla extra petice, kterou já jsem s mým kamarádem Láďou Hlavatým, dnes univerzitním profesorem, ale s Pepíkem Vavrouškem, Petrem Kučerou, později taky s Milošem Zemanem a s celou společností kolem vědeckotechnické společnosti a podobně... jsme udělali petici. A když ta petice vyšla a jaksi všichni začali mít trochu nějaký problémy, ale ne moc, tak akademici začali říkat: ‚Ale my u toho nemůžeme zůstat a něco bychom měli začít dělat.‘ Tak my jsme se od února o tom začali dohadovat a udělali jsme Kruh nezávislé inteligence.“

„Dost často teď hodně lidí volá po tom, že se tehdy ty komunisti měli zakázat. Já protože jsem se shodou okolností dostal k tomu, že jsem vedl volební kampaň OF, jsem považoval za daleko důležitější je porazit v čelním střetu ve volbách jako existující politickou stranu, protože ten jeden hlasovací lístek, který lidi mohli dát proti nim, ať už ho dali OF, nebo komukoliv jinému, byl prostě důležitý katarzní moment, kterým se každý občan měl možnost emancipovat z toho děsu té zaostalosti, z té demoralizace a všeho. Proto já si myslím, že bylo důležitější ty komunisty nezakázat, ale porazit je čelně.“

„Ještě zpět k té normalizaci. Já si myslím, že určité privilegium, které z toho vzniklo, byl disent. Protože ti lidé byli tak vytlačeni na okraj, marginalizováni a pronásledováni, že v jistém smyslu získali jistou svobodu k tomu, aby se bavili o věcech, na které vůbec československá společnost a zbytek její akademické vrstvy, vůbec nepřišly. Vždycky uvádím ten příklad, že ta teze z disentu o tom, že bez sjednocení Německa nemůže být sjednocená Evropa. Čili my jsme hodně pomohli vlastně k překonání toho rozdělení a Němcům. A myslím si, že Němci to dodnes vědí. Byla to teze nejen Havla, ale i Dienstbiera a dalších lidí.“