Libuše Gallová

„Když u nás byl Luboš, tak před domem zastavilo auto a vylezli z něj tři chlapi v kožeňákách. Říkala jsem mamince: ‚Je tu gestapo!‘ Luboš popadl pistoli a vysílačku a utíkal do prvního patra, že vyskočí oknem, kdyby šli dál. Ale oni se ptali po tatínkovi, protože on byl tehdy nejenom starostou Sokola, ale i starostou obce. Říkali jsme, že tatínek není doma. Dělali jsme nejdřív, že neumíme německy, abychom to co nejvíce prodloužili a Luboš aby měl čas utéct. Ale nakonec jsem vyslabikovala, že je tatínek na obecním úřadě. Tak šli tam a tam ho sebrali. Oni potřebovali, aby s nimi jako starosta šel na statek, kde bylo udání na černou porážku prasete. To se za války nesmělo, zabijačka se musela hlásit a odevzdat část masa, kůže a sádla. Takže tatínka vzali s sebou a sedláka pak odvezli na gestapo do Jičína. Druhý den přišla jeho paní a plakala u nás, a tak to jel tatínek zkusit, on znal v Jablonci spoustu Němců, protože tam celou válku jezdil, a taky uměl jabloneckou němčinu, tak se tam poptával, až se seznámil s nějakým Němcem, který měl bratra v Jičíně na gestapu. Dal mu nějaký kód, nepsal ani netelefonoval, to se bál, ale tatínek s tím kódem do toho Jičína na gestapo jel a toho sedláka přivezl domů. To bylo slávy! A víte, jak se odměnil po revoluci? Po revoluci řekl, že můj tatínek a celá naše rodina jsme měli styky s gestapáky! Takovou měl tatínek odměnu. Byl moc zklamaný. Já jsem tam chtěla jít a rozbít mu papulu. Ale tatínek mi řekl, ať se neopovažuji, že to nestojí za to se s takovým člověkem špinit. Člověk ho zachrání před gestapem, a on se takto odvděčí.“

„Luboše Jasínka k nám přivedl nějaký Burša a nechtěl, aby nám o tom tatínek řekl. Ale tatínek řekl, že to nám dětem řekne na rovinu, abychom věděly, co nás čeká. A tak den předtím, než měl Luboš přijít, nám tatínek řekl, že k nám přijede parašutista přímo z Londýna a bude u nás vysílat. On tedy od nás vysílal jen jednou, jinak chodil nad Malou Skálu na Sokol nebo někde nad Záborčí. A jezdíval do Rovenska, kde se schovával ten druhý, Závorka, a ten bydlel u nějakých Lukešů. Nevěděli jsme přesně, kde bydlí. Že na té plovárně, to jsme se dozvěděli až po revoluci. Oni zase nevěděli, že Luboš je u nás. Kvůli možnosti prozrazení se o tom nemluvilo.“