"Poprvé jsem se s lidmi, kteří byli aktivní v hnutí Brontosaurus, potkala v létě 1983, což bylo po ukončení studia na gymnáziu. Předtím než jsem nastoupila na vysokou. Tehdy jsem absolvovala tábor, říkalo se mu studijní tábor na hradě Zvířetice u Bakova nad Jizerou. Vymyslel ho Václav Petříček, mimo jiné také botanik. Pracoval na tehdejším Středisku státní ochrany přírody a památkové péče. Ono se to jméno hodně měnilo, ale je to organizace, kterou dnes zastupuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. On si v rámci jejich organizace SSM vymyslel, že bude dělat takové studijní tábory pro mladé, nadějné, kteří by se dali vychovat k aktivní ochraně přírody. V té době jsem už byla rozhodnutá, co chci dělat. Věděla jsem, že nastoupím v září na vysokou školu a půjdu studovat biologii, ale ten tábor byl velmi důležitý tím, že jsem poznala lidi, se kterými jsem zůstala v kontaktu nejen přes studia, ale s většinou z nich jsem v kontaktu dodneška. S nimi jsem potom začala organizovat různé brontosauří akce."
"Mám pocit, že se ledy začaly lámat výrazně až v osmdesátém sedmém roce. Osmdesátý šestý byl spojený s Gorbačovem a perestrojkou, ale naši komunisti byli hrozně rigidní, takže když Gorbačov přiletěl k nám, čekala jsem, že se začne něco dít, něco měnit, ale oni se spíš snažili upevnit svoje pozice. Ale osmdesátý sedmý už se začalo něco dít a mám pocit, že ty poslední dva roky před revolucí jsme měli docela volnou roku, že nám už nic nezakázali."
“To, co zničilo lesy v Krušných horách, potom i v Jizerských horách a Krkonoších, byly takzvané kyselé deště. Šlo o exhalace z tepelných elektráren, kdy se oxid siřičitý uvolňoval do ovzduší, potom reagoval s vodní párou a vytvořil slabou kyselinu sírovou, která na nás potom pršela ze vzduchu a naleptávala jehlice smrků, ale i ostatních jehličnanů. Listnaté stromy mají tu výhodu, že jak shodí listy na podzim, tak na jaře vytvoří nové. Ale jehlice na smrku nebo jakémkoli jiném jehličnanu zůstává několik let, takže po dvou nebo třech letech působení slabé kyseliny sírové povrchové voskové vrstvičky, které jehlici chrání, byly poškozeny, stromy oslabené a takový oslabený strom je hrozně náchylný vůči napadení jakýmikoli škůdci. Takže ty stromy odumíraly a doráželi je kůrovci, obaleči a další škůdci.”
Naděžda Gutzerová se narodila 22. listopadu 1964 a vyrůstala v česko-německé rodině v Podbořanském Rohozci. Po gymnáziu v Podbořanech studovala v letech 1983–1988 systematickou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1983 se zapojovala do aktivit hnutí Brontosaurus. Pořádali debaty na ekologická témata na Novotného lávce v Praze. V rámci organizace Prázdnin s Brontosaurem se podílela na obnově Krušných hor po imisní katastrofě. V druhé polovině 80. letech jezdila do Hnojového domu ke Gustavu Ginzelovi na Jizerku. V roce 1986 strávila tři týdny na biologické stanici moskevské Lomonosovy univerzity u Bílého moře. Po studiích pracovala v Okresním muzeu v Lounech. Od roku 1992 působila v neziskové organizaci Zelený dům Litvínov. Absolvovala odborné stáže ve Švédsku a USA. Od roku 2001 pracuje v projektu Natura 2000. S partnerem Lubomírem Křížem má tři děti. V roce 2024 žila v Chrudimi.
Zleva vzadu dědeček František Podzimek s tetou Miladou, dvojčetem maminky a babičkou Kristinou Podzimkovou rozenou Vaňkovou, zleva vpředu tatínek Rudolf Gutzer s Naděždou Gutzerovou, maminka Jitka Gutzerová s bratrem Martinem Gutzerem koncem 60. let (cca 1969)
Zleva vzadu dědeček František Podzimek s tetou Miladou, dvojčetem maminky a babičkou Kristinou Podzimkovou rozenou Vaňkovou, zleva vpředu tatínek Rudolf Gutzer s Naděždou Gutzerovou, maminka Jitka Gutzerová s bratrem Martinem Gutzerem koncem 60. let (cca 1969)
