Antonie Hájková

"No, já říkám - zaplať pánbůh za dnešek. Protože v mém životě to je nejklidnější doba. Protože jsem se narodila před válkou, byla válka, po válce zase komunismus velký, že jo. Pořád bylo něco, do čeho člověka někam ta situace nutila. Protože i když jsem potom dělala, dělala jsem na tom pase a tak, tak tam byla jedna mistrová, soudružka, a to bylo hrozné, pořád že schůze a tohle a támhleto... To bylo, víte... teď vás nikdo nikam nenutí, uděláte si, co chcete. Teď je potřeba si vážit toho, že máte takovou jakousi svobodu. I když třeba někdo řekne, tohle není, tohle není. Bože můj, to je věcí, co třeba není nebo chybí, ale důležité je, že je tady svoboda projevu."

"Nemám ráda nějaká davová shromáždění. A taky proč? Protože jsme předtím museli chodit, když nějaká návštěva přijela sem do tehdejšího Československa, tak jsme museli chodit, i jako učitelka s dětmi, vítat je na tu Evropskou, chodit tam a tam stálo po obou stranách plno škol, to se muselo prostě."