„Ty ochranné pomůcky proti plynu a různé zařízení. Takže pořád jsme museli být v pohotovosti, abychom v případě potřeby mohli zasahovat. Protože jinak. [A to jste zasahovali i u nějakých akcí?] Když použili plyn, tak jsme museli jako. [A stalo se to někdy?] Nestalo se to potom. Když už jsme fungovali, tak už to Němci nepoužili. Použili to nějak dříve a tím se právě zorganizovala, tím se založila celá chemická organizace. A Rusové to měli pod svým vedením.“
„Redaktoři Rudého práva utekli z Prahy a byli přímo u nás ve vsi. [Tam docházelo k vyvražďování židovského obyvatelstva, že ano?] No, no, taky. [A vzpomínáte si na to?] No. Potom se hoši ztratili a nebyli. Pak přišla Rudá armáda a přišel Svoboda. Tak přišli se Svobodou.“
„Pak se v Žatci přidělovaly usedlosti pro vojáky po Němcích, co byli odsunutí. Jenomže většinou tam byli správci, kteří tam hospodařili. Než jsme se k něčemu dostali, tak už hospodařili po svém. A když to museli opustit, tak nebylo nikde nic. Nebylo co vzít do ruky a zkrátka to bylo vybrané, že nebylo vůbec nic. Pak jsme se z toho přeci jenom trošku dostali. V sedmačtyřicátém přijeli naši. Otec taky byl na frontě, jenomže byl potom nemocný. Nezůstal, ale jel domů.“
„Když jsme šli potom přes Dukelský průsmyk, byl jsem u kulometné roty, těžkých kulometů, udělal se mi na koleni vřed. Tak mě pustili k doktorovi, aby mně na to něco dali, abych mohl vůbec fungovat. A jak sbírali raněné, já jsem tam čekal, tak mě vzali s sebou s těmi raněnými. Já říkám: ,Já nikam nejedu. Já tam nemůžu. Já jdu tady na ošetření k doktorovi.‘ – ,Davaj, pašli.‘ A jel jsem. A jel jsem do Rzeszówa.“
„V březnu čtyřiačtyřicátém se to vrátilo. Rusové vyhnali Němce zpátky do Německa a přišla naše armáda, která šla se sovětskou armádou. To byla československá brigáda. Pak jsme nastoupili jako jeden muž, jak se říká. Mimo dětí a dědu šlo všechno vojančit. Šli jsme všichni do války.“
Nadporučík v. v. Václav Hajný se narodil 1. 1. 1925 v Českých Novinách na Volyni v tehdejším Polsku. Vychodil čtyři třídy obecné školy a pátou a šestou třídu vystudoval v České matici školské v Lucku. Dne 21. 3. 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru, sloužil v kulometné rotě 1. brigády. Účastnil se bojů u Krosna, Machnówky a karpatsko-dukelské operace. Během nasazení dostal vřed do kolena a byl poté odvezen do nemocnice v Rzeszówe. Po vyléčení sloužil ve 3. brigádě v chemickém oddílu. Po válce se usadil ve Tvršicích na Žatecku a věnoval se zemědělství. Zároveň byl členem Judexovy odbojové protikomunistické organizace (zkr. JOPO), pro svou protirežimní angažovanost byl zatčen a dne 18. 6. 1949 odsouzen na Pankráci na šest let. Celkem byl vězněn čtyři roky a osm měsíců na Pankráci, v Jáchymově - Horním Slavkově a Vykmanově, v Hostinném, ve Valdicích-Kartouzích a v Trutnově. Ve vězení přišel vlastním přičiněním o oko. Dne 14. 7. 1953 byl propuštěn a nastoupil do zaměstnání u Československých státních drah, kde sloužil jako údržbář a jako pomocný dělník. Žil v Žatci, zemřel 5.6. 2015.
